Pochází z mocného rodu. Rebel, který se stane tváří českého stavovského povstání by se býval mohl stát českým králem. Smrt ho ale dohonila dříve. Změnil by nějak chod dějin? Otázka zůstává dodnes nezodpovězená.
Hlavou svého rodu, který je tehdy nejbohatším v Čechách, se Albrecht Jan Smiřický (1594–1618) stává v pouhých 20 letech. O rok později se stává vyslancem české nekatolické šlechty, která potřebuje upevnit vztahy s protestanty v cizině.
Albrecht si spočítá, že výhodným prostředkem, jak posílit postavení protestantů v Čechách, je sňatková politika.
Člen direktoria
Nakonec na jeho žádost kývne Amálie Alžběta (1602–1651), dcera mocného, ale už zesnulého hanavsko-münzenberského vévody Filipa Ludvíka II. (1576–1612). Svatba se má konat v srpnu 1618 v Praze.
Mezitím ale v Čechách vyvrcholí spory mezi katolíky a protestanty. Nekatolická šlechta už nehodlá pouze nečinně přihlížet, jak Vídeň ignoruje jejich požadavky. Proto se schází 22. května 1618 v paláci Smiřických na Malé Straně.
Zítra chtějí vyrazit za místodržícími na Pražský hrad. Po defenestraci vytvoří vládu 30členného direktoria, kde nechybí Smiřický.
Povstání mohl dovést k vítězství
Budují armádu a zde se Albrecht osvědčí. Vytvoří svůj pluk, půjčuje peníze ostatním, hledá spojence v cizině. Nemá ani chvíli oddechu a stavové o něm hovoří jako o budoucím českém králi.
Kontroluje vývoj situace na válečném poli, na podzim 1618 zamíří do Plzně. Jenže tam mu dojdou síly. Možná, že se tu nakazil břišním tyfem, možná ho dohnala tuberkulóza.
Umírá 18. listopadu 1618. „Pokud by vůbec někdo dokázal české stavovské povstání dovést k vítězství, byl by to Albrecht Jan Smiřický,“ myslí si německý historik Golo Mann (1909–1994).
