Ačkoli se Antarktida na první pohled zdá nehostinná, i zde lze nalézt život. Samozřejmě se nejedná o bujné lesy, ale i ty zde kdysi existovaly. Svědčí tom naleziště černého uhlí. Dnešní antarktická fauna a flóra však vypadá trochu jinak.
Populárním symbolem Antarktidy se stal tučňák. Ovšem pozor, existují i tropické druhy tučňáků, jejichž kolonie lze najít až na ekvádorských Galapágách přímo na rovníku.
Vyšší rostliny se na Antarktidě prakticky nevyskytují. Jen na nejsevernějších ostrovech lze narazit na některé druhy trav.
Antarktickou skladbu flóry tedy tvoří především řasy, vyskytující se v ledovcích, dále pak mechy a lišejníky. Ani místní fauna není příliš bohatá.
Žádný suchozemský savec si Antarktidu neoblíbil, pouze pobřežní vody brázdí velryby, čtyři druhy tuleňů, tu a tam delfíni a kosatky či rypouši sloní.
Takový tuleň leopardí tu má celkem pohodlný život, o jeho oblíbenou potravu, tučňáky, není samozřejmě na Antarktidě nouze. Stejně tak tu výzkumník nenarazí na žádného plaza nebo sladkovodní rybu.
To ovšem neznamená, že by živočichové Antarktidu zcela ignorovali. Žije zde slušný počet roztočů, bezkřídlých mušek nebo třeba 15milimetrových korýšů žábronožek.
Je jasné, že každý organismus musí být na život v Antarktidě dobře připraven a náležitě adaptován. Takový tučňák, který obývá antarktická pobřeží, dokáže hladovět až čtyři měsíce.
Aby ve studených vodách i v mrazech na souši udrželi tučňáci teplo, vyvinula se jim, stejně jako vodním savcům, silná vrstva podkožního tuku. Tučňák, vážící šest kilo (asi jako husa) má v sobě téměř tři kila tuku, ten tedy tvoří zhruba polovinu jeho hmotnosti.
Kromě toho mají velmi husté peří, které je důkladně promašťované. Tučňáci jsou monogamičtí, celý život (až kolem 35 let) tedy tráví s jedním partnerem.
V Antarktidě jich žijí rozlehlé kolonie (mají tisíce členů), které, jak říkají vědci, „většinou ucítíte ještě dřív, než je vidíte“. Člověk se v nich jen těžko vyzná, zato tučňák své hnízdiště bez problémů najde.
Tučňáci mohou člověku i pěkně znepříjemnit návštěvu takové kolonie. V ohrožení totiž dovedou prudce vystříknout exkrementy až metr za sebe. Z počátku se o mládě stará jeden rodič, zatímco druhý je na lovu.
Později jsou malí tučňáčci odkládáni do „školky“, kde jako „vychovatelé“ působí nezahnízdění jedinci. Oba rodiče se pak mohou věnovat lovu.
Antarktida je ještě stále z velké míry neprobádaný kontinent.
Svědčí o tom i fakt, že teprve nedávno zde vědci objevili několik dosud neznámých živočišných druhů. Expedice Polarstern, kterou zorganizoval německý Ústav Alfreda Wegenera a jíž se zúčastnilo 52 vědců ze 14 zemí, brázdila dva měsíce vody Wedellova moře v rámci projektu sčítání mořského života v Antarktidě.
Výsledkem jejího bádání bylo třeba 15 druhů vícenožců, mezi kterými je i deseticentimetrový garnát (mořský rak). Objeven byl i nový polyp a několik žahavců, což jsou příbuzní korálů a medúz.
Výprava zároveň zaznamenala, že v poslední době se v oblasti okolo Antarktidy zvýšil počet plejtváků myšoků.
Na Antarktidu ovšem postupně pronikají i druhy živočichů a rostlin, které na ní nemají co dělat. Cynik by možná řekl, že to je to především člověk, ale je zde i plno druhů, které spolehlivě dokáží v historicky krátkém čase rozvrátit místní ekosystém.
Koneckonců, co dokáže nějaký druh v pro sebe nepřirozeném prostředí, o tom by se daly psát tlusté knihy.
Například králíci nebo kapři na australském kontinentu poškodili místní ekosystém přímo zdrcujícím způsobem. Narušení místního ekosystému je tedy vážnou hrozbou i pro nejchladnější kontinent.
Nedávno proběhla mezinárodní konference Antarctic Treaty Consultative Meeting (Poradní shromáždění antarktické smlouvy), které se zúčastnili diplomaté i odborníci z pětačtyřiceti států světa.
Odborníci zde upozornili na konkrétní druhy, kterým se už na Antarktidu podařilo proniknout. Jedná se nejen o některé druhy trav, ale třeba i o kraba hyas araneus, který se podobá velkému pavoukovi. Jeho přirozeným domovem je východní a západní Atlantik.
Na Antarktidě se totiž v poslední době projevují stále vyšší teploty, které mají za následek postupné změny klimatu. Dříve nehostinné podmínky jsou tak pro mnohé druhy invazních živočichů a rostlin stále lákavější.
Ty se zde mohou posléze trvale usadit a pak už jen s můžeme s obavami sledovat, co se s přírodou Antarktidy stane dál.
Ostatně, sumýši (připomínají velké červy), mořští ježci nebo pláštěnci (mořští živočichové s rosolovitým tělem, 3 mm – 30 cm) se již v současnosti dají považovat za kolonizátory nejchladnějšího kontinentu.
