Na lehátkách podřimují s nepřítomným úsměvem pacienti, další se spokojeně vlní v rytmu hudby. Nalézáme se v jedné z prvních psychiatrických klinik na světě.
Několik jejích poboček funguje kolem roku 1600 před naším letopočtem ve starověkém Egyptě. Má se za to, že duši je třeba léčit spánkem a hudbou. Pacienti jsou také udržováni v lehkém spánku na drogách.
Hořký pohár pro krále
Pro antický svět rozdělí řecký filozof Platon (427–347 př. n. l.) duševní choroby na dvě skupiny: jedna s těmi, které vzešly z těla, a druhá, v níž jsou choroby božského původu.
Ani v dobách blížící se k přelomu letopočtu se bláznům nežije zle – filozof a politik Marcus Tullius Cicero (106–43 př. n. l.) prosadí léčbu filozofií. Oblibě se také těší cvičení, masáže nebo houpání na posteli.
Pověst starověké psychiatrické péče haní pouze Babylonie, která k léčení používá nechutné byliny. Odporný vývar prý vypuzuje z těla duchy šílenství. Tuto terapii okusí i bořitel Jeruzaléma, král Nebukadnesar II. (634–562 př. n. l.).
