Nejstarší hroby našich předků pocházejí ze starší doby kamenné neboli paleolitu. Byly objeveny ve španělské krasové oblasti Atapuerca a jejich stáří je odhadováno na 500 000 let! Jak se v průběhu lidských dějin měnily podoby pohřbívání?
Záměrné ukládání mrtvých do hrobů v době kamenné bylo prokázáno až na sklonku 19. století. Některé nálezy pocházejí i z našeho území, například z Předmostí a z Brna.
Důležitým se ukázal rok 1908, kdy byla v jeskyni Le Moustier ve francouzské oblasti Dordogne nalezena kompletní kostra neandrtálce. Ležela na boku a její hlava spočívala na hromadě pazourků, levá ruka se pak natahovala po pěstním klínu.
Na sklonku doby ledové, již u moderní lidské populace, je při pohřbívání patrný rozvoj symboliky a rituálů.
Hroby z období před 10 000 až 30 000 lety nalezené na území Eurasie například pod skalními převisy či v blízkosti pravěkých tábořišť obsahují i artefakty umělecké hodnoty.
Geolog William Buckland (1784–1856) objevil kostru, o níž se domníval, že patří ženě a pojmenoval ji jako Červená dáma z Pavilandu. Ukázalo se však, že jde o ostatky dospělého muže, který byl pochován s bohatou výbavou, tj.
s náramky a tyčinkami ze slonoviny a mnoha lasturami. Mimoto byl posypán červeným okrem. Podle průvodních artefaktů pochází tento nález z kultury gravettienu. Gravettien je evropská kultura mladého paleolitu, jejíž stopy nalézáme na mnoha místech Evropy.
V dávné minulosti byl dostatek místa pro život i pro pohřbívání, dnes je situace zcela jiná. Většina lidí žije ve městech a na hřbitovy se nedostává tolik prostoru, a tak je velké množství zesnulých zpopelňováno.
Ostatky jsou pak uloženy zpravidla v urnách nebo rozptýleny v přírodě. Dnes hojně využívaný způsob pohřbu má dlouhou historii.
Setkáváme se s ním už například u kultur popelnicových polí v období doby bronzové, pro které byl typický žárový způsob pohřbívání.
Pohřeb žehem byl dlouho v nemilosti kvůli křesťanství, kremace totiž podle výkladů křesťanů popírala víru ve zmrtvýchvstání zemřelých. Katolická církev tak kremaci dlouho odmítala a například u nás byla povolena až po první světové válce.
V současnosti je v Česku 27 krematorií, která mají k dispozici 54 žárovišť. To je největší počet na jednoho obyvatele na světě. To se také dobře odráží na další statistice: v posledních několika dekádách tvoří kremace asi 75 % všech pohřbů u nás. Častěji dochází ke kremaci už jen v Japonsku a v Hongkongu.
A jak se budou loučit se zesnulými nejbližšími lidé v budoucnosti? Umělkyně Jae Rhim Leeová přišla s myšlenkou speciální tkaniny propletené podhoubím, která by měla pomoci s ekologickým rozkladem nebožtíků.
Houby jsou schopny vstřebat pestrou škálu organických látek. Jde tedy o nápad, který by měl pomoci životnímu prostředí.
V USA zase testují možnost využití tzv. QR kódů. Účelem je, aby se pozůstalí či návštěvníci hřbitova mohli dozvědět více o zesnulém. Stačí mít chytrý mobilní telefon a patřičnou aplikaci.
Po načtení QR kódu, který je umístěn na náhrobku, se zájemci dozvědí více o životní pouti člověka, který leží v hrobě před nimi. Aplikace čerpá údaje z webové stránky, na které může být nejenom životopis a nekrolog, ale také fotografie či videa.
Na přátele a příbuzné, kteří už nejsou mezi námi, lze zavzpomínat virtuálně i díky sociálním sítím. Facebook například nedávno představil tzv. zvěčnělé účty. Na každém uživateli je, aby se rozhodl, jestli jeho účet bude po smrti zvěčněn nebo trvale odstraněn.
