Špinavý kluk v roztrhaných šatech se tváří trucovitě. „Jak se jmenuješ?“ ptá se ho správce. Chlapec neodpoví. „Neumíš mluvit? No, všechno se naučíš. U nás se ti bude líbit,“ ušklíbne se a obrátí se na dozorce: „Prohledat, vykoupat, předvést k doktorovi.“ 

 Josef Novotný se právě stal novým „přírůstkem“ Zemské polepšovny v Opatovicích nad Labem poblíž Hradce Králové, jednoho ze tří prvních zařízení tohoto druhu na našem území.

Toto konkrétně je zřízeno roku 1892. Dva zákony, vydané 24. května 1885, přitom upravovaly pravidla zakládání polepšoven u nás. Putují do nich mladiství do 18 let, kteří se dopustili přestupku „tuláctví, žebráctví a zahálky“ nebo trestného činu.

Jakmile Josefa pořádně vydrhnou v koupelně, přijde i o záplavu vlasů. Dostane ústavní oblečení, prohlédne ho lékař a dozorce ho odvede k učiteli a duchovnímu, kteří ho vyzkouší z jeho znalostí. „Copak jsi němý?“ ptá se učitel.

Kluk zarytě mlčí. „Hlavně ses toulal a máma tě vyhodila, co? Jinak bys tu nebyl,“ opáčí kněz…  

Složka na všechno 

O přijetí problémového dítěte do polepšovny může požádat soud, ale i rodiče nebo poručníci.

Schválit ho musí Zemský výbor polepšoven a kuratorium ústavu. Káranci, jak se mladistvým v polepšovnách říká, vytvoří osobní složku, do které budou putovat všechny záznamy o něm. Záznamy ovlivní dobu, kterou v polepšovně stráví.

Pokud se složka bude plnit kázeňskými prohřešky, může ho čekat i propuštění kvůli nepřevychovatelnosti. „Úplně zanedbaný, nebyl schopen odpovědět na nejjednodušší otázku.

Přes své mládí je líčen policejním ředitelstvím ve Vídni jako nepolepšitelný vagabund…, nemanželská matka ho vyhnala, musel se toulat…Neměl ponětí o náboženství a ani základní znalosti,“ tak zní v roce 1892 první Josefův záznam v osobní složce. 

Ve třech třídách  

Dozorce přivede Josefa do ložnice, kde je 20 lůžek. „To je tvůj starší,“ ukáže na jednoho výrostka. „Starší“ se říká chlapci, který v ložnici dohlíží na pořádek. Bez jeho dovolení nikdo nesmí opustit ložnici.

I když si chce odskočit na toaletu, musí to hlásit. Jako nováček Josef automaticky spadne do třetí, tedy nejhorší disciplinární třídy. Výš se dostane jenom za dlouhodobé vzorné chování.

Na příslušnosti ke konkrétní třídě záleží, jak často může psát dopisy nebo jaké dostane finanční příspěvky. Josef ve třetí třídě může psát dopis jednou za šest týdnů a příspěvek činí 2–3 krejcary.

Pokud by byl ve druhé skupině, měl by nárok na 4–5 krejcarů a dopis každé tři týdny. Nikdy ale nedostane peníze na ruku, skládají se pro něj stranou a používají se na různé potřeby, jako je oblečení, ale třeba i lepší jídlo nebo knihy. V žádném případě se za ně nesmějí nakupovat lihoviny a tabák.   

Dojde i na rákosku 

Úkolem je „uvésti [chovance] na pravou cestu mravním náboženským vyučováním, cvičením v řemeslech neb jiných pracích a dáti jim tím základ ku poctivému způsobu života,“ říká domácí řád opatovické polepšovny.

Základem převýchovy se stává práce, náboženství a vycházky. Prací se rozumí pomoc v kuchyni, na zahradě nebo v dílnách, například krejčovské, truhlářské či ševcovské. V polepšovně panuje tvrdý řád.

Od dubna do října se vstává v půl páté ráno, v zimě o hodinu později.

Po úklidu ložnice čeká všechny modlitba a odchod na snídani, mše, školní výuka, oběd a práce, večeře… Jakákoli neposlušnost se trestá, od mírných trestů, jako je odejmutí výhod korespondence nebo peněz, až po půst nebo tvrdé lože.

Nejhorším trestem je pobyt v temné komoře či výprask rákoskou. Než Josef v 18 letech Opatovice opustí, nejednou rány okusí…