Je všední den roku 2007 a indická vesnice Musahri je na nohou. Lidé se ve špinavé chudinské čtvrti tlačí jeden přes druhého, aby lépe viděli na rozsvícená policejní auta a slyšeli detektivy, kteří na místě vyslýchají drobného rozcuchaného chlapce.

Zhroucená žena, sousedka Chunchun Devi, lomí rukama a lamentuje opodál, skrytá v budově.

„Zabil jsem ji tak, že jsem ji udeřil cihlou,“ chlubí se usmívající se chlapec a vede vyšetřující policisty na nedaleké pole, kde se zkrvavené tělíčko šest měsíců staré holčičky pokusil schovat v mělkém hrobě pod listím a větvemi.

Malou Kushboo našel samotnou, spící ve vesnické škole, zatímco její matka Chunchun byla zaneprázdněna prací.

Amarjeet se zdá být nenadálým zájmem o vlastní osobu pobaven, směje se, rozjitřeně těká očima po okolí, moc toho ale nenamluví. Jeho rodiče, chudí nevzdělaní dělníci, ze strachu o vlastní bezpečí nenápadně utíkají neznámo kam.

Je víc než pravděpodobné, že hněv vesničanů se brzy obrátí jejich směrem, a když vezmou právo do svých rukou, hrozí jim brutální ukamenování či pověšení.

Jejich syna Amarjeeta totiž mezi místními provází už delší dobu nepříliš dobrá pověst a ne nadarmo kolem něj lidé našlapují po špičkách. Teď se mu dokonce začíná přezdívat „mimi vrah“.

Rodina dvě vraždy zamete pod koberec

Policie tedy chlapce zatýká a za velkého zájmu vesničanů jej převáží do vazebního domu v Begusarai. Z výpovědí svědků už je patrné, že nejde o první vraždu, které se dopustil.

V minulosti má stejným způsobem brutálně zabít svoji roční sestřenici a osmiměsíční sestru, ale protože se události staly v úzkém rodinném kruhu, podaří se je takzvaně zamést pod koberec a nikam je nehlásit.

Chlapec se policistům během výslechu jeví jako případ pro psychiatra, který je proto okamžitě přivolán. Když má promluvit o tom, co udělal, směje se a poznamená, že má hlad a rád by nějaké sušenky.

Když se mu jich dostane, začne s chutí ukusovat a mluvit o tom, jak holčičkám drtil obličeje cihlou tak dlouho, dokud nepřestaly křičet.

Podle psychoanalytika Patny Shamshad Hussaina jde evidentně o sadistu, kterému dělá potěšení cizí utrpení a nemá dostatečně rozvinutý smysl pro správné a špatné chování.

Nand Kumar, psychoterapeut z Ústavu lékařských věd All India, je přesvědčen, že jde o chemickou nerovnováhu v mozku, která ovšem vyžaduje okamžitý lékařský zásah.

„Taková agrese může být dědičná a může být způsobena velkými chemickými otřesy v mozku.“

Změní si jméno a už tři roky je mezi námi

Podle indických zákonů nemůže být osmiletý vrah odsouzen k smrti ani poslán do vězení. Amarjeet je tedy souzen jako mladistvý a z důvodu ochrany dalších dětí umístěn separátně do polepšovny, ve které však může setrvat jen do svých osmnácti let.

Těch dosahuje v roce 2017 a už tři roky o něm tedy veřejnost nemá žádné další zprávy.

V rámci sociální rehabilitace si údajně nechává změnit jméno na Samarjit, což je u podobných výjimečně citlivých případů běžný postup, který má v budoucnu chránit osobu odsouzeného před veřejností a médii.

Otázkou zůstává, zda je veřejnost chráněna před ním.

S ohledem na chabou mentální a finanční situaci chlapce i jeho rodiny je víc než pravděpodobné, že nepostupuje žádná další doporučovaná psychiatrická sezení a zřejmě ani neužívá léky, které by tlumily jeho psychický stav. Pohybuje se volně mezi námi. V současné době je mu jednadvacet let.