Kolik utrpení si za své činy zaslouží bezohledný násilník a vrah? Už nemohu dál, nechte mě zemřít, říká muž, jehož řádění svého času děsilo celou Belgii. Dočká se shovívavosti, která pro něj znamená vytouženou smrt?

Dopadené zločince zavíráme do věznic už tak dlouho, že se často ani nezamyslíme nad smyslem jejich trestu.

Pro některé z nich je pobyt v nápravném zařízení takřka příjemnou dovolenou, jiným ale způsobuje šílená muka, kterých je možné se zbavit pouze jediným způsobem.

Sedm let je na nápravu málo

Je to už víc než čtvrt století, co si mladík jménem Frank Van Den Bleeken během oslavy Nového roku v tanečním klubu v městečku Schilde nedaleko Antverp vyhlédne svou oběť.

Christiane Remacleovou (19) zatáhne do křoví, zbije, brutálně znásilní a poté nemilosrdně uškrtí její vlastní punčochou.

Vrah je dopaden a pro svou psychickou poruchu umístěn do ústavu. Po sedmi letech ho odborníci prohlásí za vyléčeného.

Propuštěný maniak během několika týdnů napadne a znásilní tři další ženy. Teprve teď za ním vrata věznice zaklapnou nadobro.

Vězení před démony neochrání

Dnes je Franku Van Den Bleekenovi přes padesát. Proměnil se v apatickou bytost bez zájmu o okolní svět. „Představuji nebezpečí pro společnost,“ uvědomuje si. „Můj život nemá žádnou cenu. Bude lepší umřít,“ tvrdí.

Trest smrti byl v Belgii zrušen v roce 1996. Pro násilníka, který si přeje zemřít, se však přece jen objevuje způsob, jak dosáhnout svého. V roce 2002 je v Belgii uzákoněna eutanazie.

Nenáviděný sexuální deviant usiluje o eutanazii už od roku 2011. Svůj názor musí obhájit před soudem, který o jeho žádosti rozhoduje. Frankovým hlavním argumentem je, že ani po třiceti letech nedokáže své sexuální démony ovládat.

„Za poslední roky absolvoval vyšetření u mnoha lékařů a psychologů. Všichni se shodují, že ve vězení nesnesitelně trpí,“ oznamuje jeho advokát. Na podzim 2014 se Van Den Bleeken dozvídá, že jeho žádosti bude vyhověno. Obávaný vrah se tak konečně dočká i své vlastní smrti.