Prezidenta Háchu pozvou Němci do Berlína na slavnostní hostinu. U stolu se tváří tak smutně, že si toho všimne i Adolf Hitler. Strčí loktem do Goebbelse a povídá mu: „Podívej, tomu starému nějak nechutná. Asi proto, že nemá český jídelní lístek.

Nařiď, ať ho hned napíší a přinesou, stejně celá tahle večeře pochází z Protektorátu!“

Když za chvíli číšník doručí český jídelní lístek a podá ho u stolu Emilu Háchovi (1872 – 1945), ten se na něj ani nepodívá, rychle vytáhne z kapsy pero, podepíše se a list vrátí. Tohle ovšem není realita, ale vtip, který si mezi sebou vyprávějí Češi krátce po 15. březnu 1939. Když se nebojuje na válečném poli, vytáhnou alespoň zbraň, osvědčenou pokaždé, když se lidé dostanou do úzkých – humor.

Ostatně, ne nadarmo říká později zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich (1904 – 1942) o Češích, že jsou smějící se bestie.

Všední život dál pokračuje ve svých kolejích. Obyvatelé osekaného území ještě věří, že neutěšený stav nebude trvat moc dlouho a Protektorát přejmenují na Protentokrát.

Vystihuje to i anekdota reagující na příkaz německého generála Johanna Blaskowitze (1883 – 1948), že se má ze dne na den jezdit vpravo. Malá Irenka jde s maminkou na procházku. Všimne si nezvyklé změny na silnici a ptá se:

„Mami, proč se teď jezdí vpravo?“ „Inu Irenko, to tak Němci nařídili!“ Holčička chvíli přemýšlí a pak řekne: „Mami a potom se zase bude jezdit vpravo?“

Nezapomeňte: Nejdřív německy!

Na okupantech Češi nenechají nit suchou. Terčem vtípků se stane i rasová čistota představitelů Třetí říše. Sejdou se kamarádi na partičku mariáše a jeden z nich se ptá ostatních:

„Víte, jak má vypadat správný Němec?“ Když přátelé zavrtí hlavou, zkušeně je poučí:

„Má být plavý jako Adolf Hitler, štíhlý jako Hermann Göring, urostlý jako Joseph Goebbels, věrný jako Rudolf Hess a má mít pravé germánské jméno asi jako Alfred Rosenberg!“ Pak se všichni ulehčeně rozesmějí. Jsou mezi svými.

Čechy inspiruje cokoli, dokonce i zkratka WH, označující vozidla Wehrmachtu. Vysvětlují ji jednoduše: „Když auta přijíždí do republiky, znamená WH: Vezeme hovno! Když se potom vrací naložená nakradeným zbožím zpátky do Říše, značí písmena:

Věnoval Hácha!“ Legraci si dělají i z všudypřítomné dvojjazyčnosti. Gestapák jde po ulici a najednou uvidí na jednom z domů nápis křídou: „Hitler je vůl.“ Rozčileně se rozhlédne kolem sebe a pak zavolá na strážníka, který stojí opodál.

„Co tomu říkáte?“ zeptá se výhrůžným tónem. Strážník si text prohlédne a povídá: „No, přece to má být nejdřív německy a potom teprve česky.“

Jak vyrobit o půl tanku víc

Činila se i skupina recesistů, založená už před válkou v roce 1936. Nechybí mezi nimi ani známá jména, například režiséři Jiří Krejčík nebo Ladislav Rychman (jeho nejznámějším filmem se stali Starci na chmelu).

Tentokrát se zaměří na protektorátního ministra školství, kolaboranta Emanuela Moravce (1893 – 1945), kterému v únoru 1944 odešlou dopis s úspornými návrhy.

Popisují v něm, kolik by se dalo ušetřit, kdyby lidé z úřadů neodcházeli po schodech, ale vyskakovali oknem. Dole by je chytali hasiči do plachet.

Pomocí rovnic spočítají takto uspořený čas a dojdou k závěru, že se za stejnou dobu by se stihla vyrobit polovina tanku. Podepsali se jako Spolek přátel Říše KOLABORA. Jak na svérázné nápady reagoval Moravec, ovšem nevíme.

Když dojde dech

Stranou pozornosti nezůstane ani Goebbelsova válečná propaganda. Poslední tiskovou zprávou třetí říše prý bude prohlášení:

„Prohráli jsme válku, aniž to nepřítel zpozoroval.“ Bohužel, mnoha lidem došel dech ještě před koncem války, protože za zesměšňování Říše dostali trest smrti.

V pověstné pankrácké sekyrárně skončil například 15. února 1945 páter Karel Kratina (1881 – 1945), správce farnosti v Bubenči a kostela sv. Ducha na pražském Starém Městě.

Odsoudili ho na základě obvinění z rozšiřování nepřátelských vtipů a urážky vedoucích představitelů Velkoněmecké říše.