Je to vlastně paradoxní příběh. August Emil Fieldorf bojoval za 2. světové války v řadách polské Zemské armády proti nacistickému Německu a vedl odbojovou organizaci.

Po válce byl však dva roky pod falešným jménem vězněn v Sovětském svazu a po návratu do Polska, které se mezitím stalo sovětským satelitem, vězněn i tam.

Nakonec byl v roce 1953 odsouzen ve vykonstruovaném procesu a popraven. A prokurátorka, která proti němu shromáždila smyšlené důkazy, mu přitom ve své podstatě vděčila za život.

NEÚNAVNÝ BOJOVNÍK PROTI NACISTŮM

Fieldorf se narodil v Krakově v roce 1895. Už jako mladý vstoupil do Zemské armády a v druhé světové válce se vypracoval postupně až na zástupce velitele armády, která, ačkoliv Polsko Němcům s podporou Sovětů podlehlo už v roce 1939, nepřestala účastnit protinacistického odboje.

Sám Fieldorf vedl dva roky odbojovou organizaci Niepodległość.

Po konci války byl však uvězněn v Sovětském svazu a po dvou letech se vrátil pod falešnou identitou do Polska. To udělal proto, aby nebyl komunistickým režimem, který Polsko mezitím ovládl, zatčen.

Sovětský svaz totiž pod různými záminkami věznil významné osobnosti protinacistického odboje, které směřovaly k západnímu smýšlení, jako byl v Československu Karel Janoušek.

V roce 1950 byl však Fieldorf přeci jen zatčen. A tady došel jeho smutný životný příběh tragického konce.

VYKONSTRUOVANÝ PROCES

Prokurátorkou v soudním procesu s Fieldorfem a dalšími válečnými veterány se stala Helena Wolińská-Brusová. Sama polská Židovka, která přežila věznění ve varšavském ghettu, ale po válce se stala významnou představitelkou nového komunistického režimu.

Ta označila Fieldorfa za vlastizrádce a příznivce fašismu. Na jeho rozkaz prý byli za války popravování sovětští partyzáni působící v Polsku.

Fieldorf byl samozřejmě, jak tomu v politických procesech bývalo, odsouzen k smrti. Popraven byl 24. února 1953. Rehabilitace se dočkal teprve po pádu komunistického režimu a rozpadu SSSR v roce 1989.

Helena Wolińská-Brusová přišla o místo prokurátorky po reformách v roce 1956 a v roce 1968 emigrovala do Spojeného království.

Poláci od roku 1999 třikrát marně žádali o její vydání k soudnímu procesu, ale Británie to odmítla, protože prý od spáchání zločinů proti státu uplynula dlouhá doba a zdravotní stav Wolińské-Brusové se rapidně zhoršoval.

Nakonec zemřela v roce 2008, aniž by za zmanipulování důkazů v procesech s válečnými veterány kdy stanula před soudem.