Houby jsou pozoruhodné organismy. Ví se o nich, že velmi snadno nasávají látky ze svého okolí, v souvislosti s černobylskou havárií se mluvilo i o jejich možné radioaktivitě. Jak je to doopravdy a jsou zdravé? A které houby v sobě obsahují arzen, stříbro nebo rtuť?

Houby jsou prospěšné lidské zdraví. Obsahují velmi málo kalorií, mají nízký obsah sodíku, zatímco obsahují značné množství draslíku, minerál, který pomáhá mimo jiné ke snižování krevního tlaku.

Dalším plusem jsou vitamíny, především riboflavin a niacin, známé jako vitamíny B2 a B3, snižující hladinu cholesterolu v krvi.

Produkty lesa jsou i dobrým zdrojem selenu (účinný antioxidant) a výsledky moderních studií naznačují, že podporují činnost imunitního systému, který nás chrání před infekcemi i před zhoubným bujením. Jak se ovšem říká, není všechno zlato, co se třpytí.

Stále jsou radioaktivní

Některé druhy hub v Bavorsku stále ještě obsahují velké množství radioaktivního cesia (Cs). Za vůbec nejpostiženější oblast je považována bavorská strana Šumavy.

Nejvyšší obsah radioaktivního cesia -137 z takzvaného počernobylského spadu našli ve čtyřech druzích jedlých hub, jedná se o šťavnatky slonovinové (Hygrophorus eburneus) a terčovité (Hygrophorus discoxanthus), lišáky zprohýbané (Hydnum repandum) a především o velmi oblíbené hřiby hnědé (Imleria badia).

Opatrnost je na místě

Podle odborníků se opatrnost vyplatí, avšak není se třeba bát příliš.

„Konzumenti hub, kteří si je sami nasbírali, se nemusí obávat negativních zdravotních následků kvůli radioaktivitě, pokud je budou jíst v běžném množství – asi 250 gramů týdně,“ zdůraznila předsedkyně Spolkového úřadu pro ochranu před zářením (BfV) Inge Pauliniová.

Pro člověka může výskyt radioaktivních látek znamenat zvýšené riziko vzniku rakoviny, o tom lze ale mluvit až v případě, kdyby někdo snědl desítky kilogramů kontaminovaných potravin za rok. Množství radioaktivních látek v mase klesne i způsobem jeho úpravy.

Při vaření v tlakovém hrnci se sníží na polovinu, při opakovaném nakládání do láku až o 70 %.

Všechny houby jsou jedlé, některé…

Radioaktivita není tím jediným, před čím je třeba se v případě hub mít na pozoru.

Ačkoliv je ve všemožných houbařských atlasech veden hřib modračka (Cyanoboletus pulverulentus) jako jedlý, podle výzkumu z roku 2019 může být v jeho plodnicích vysoký obsah arzenu.

„V případě hřibu modračky jde o arzen ve formě karcinogenní kyseliny DMA. Je proto nutné začít šířit osvětu, že hřib modračka je takto nebezpečný. Arzen se hromadí nejvíc v rourkách, takže ty je nutné odříznout a vyhodit. Pak snad je možné hřib modračku sníst.

Ale já bych ho už nesbíral,“ říká Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň.

Určité množství arzenu je však i v lakovce ametystové (Laccaria amethystina), což je menší houba vzhledu a velikosti lišky, charakteristická je především svou ametystově modrou barvou. Ačkoliv je také vedena jako jedlá, je tak drobná, že ji lidé příliš nesbírají.

Pozor na rtuť a stříbro

Mnohé druhy hub dokážou v plodnicích akumulovat kromě arsenu také stopové prvky kadmia, rtuti nebo stříbra.

Jedním z nejdůležitějších hyperakumulátorů stříbra je muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiliformis), odborná literatura uvádí, že ho může obsahovat až 1250 mg/kg. Vedle stříbra do sebe tento druh houby rád nasává také měď, selen.

Houby v okolí Jedové hory a obce Svatá u Berouna pak v sobě nesou otisk bývalého dobývání rtuti. V místních lesích se nejméně rtuti našlo u václavky smrkové (Armillaria ostoyae) a lžičkovce šiškového (Auriscalpium vulgare) – 0,11, respektive 0,10 mg/kg.

Naopak nejvíce kontaminovanou se ukázala čirůvka špinavá (Lepista sordida), která měla na Jedové hoře obsah rtuti 32,1 mg/kg a v Horních Lubech dokonce 49,8 mg/kg.