Ve vídeňské čtvrti Neulerchenfeld je hostinec nebo vinný sklípek na každém rohu. V hospodě „U Seidlů“ se dnes sešla partička štamgastů. Hans, Joseph, Franz a Georg už jsou v nejlepším. Víno i pivo teče proudem.

Probírají politiku. Nic nevyřeší, ale není nad to si od plic zandávat! Už jenom hudba tu chybí.  

Nejmladší Franz si chce zatancovat a rozhlíží se, které děvče vezme dokola. „Anton, zahraj nám!“ zavolá přiopile na hostinského. Ten se nenechá pobízet. Tóny z hracích hodin zvedají ze židlí i další rozveselené hosty.  

Obživa pro válečné invalidy 

Sedmdesátiletý válečný veterán dopajdá roku 1895 doprostřed náměstí a začne točit klikou svého flašinetu.

Tóny valčíku „Na krásném modrém Dunaji“ od Johanna Strausse mladšího (1825 – 1899) vábí lidi a drobné mince v klobouku rychle přibývají. Svaz pouličních hudebníků ale existuje už v dobách císařovny Marie Terezie. Kdo chce, ten si později může vypůjčit nástroj za zálohu a týdenní poplatek. Žebrota s flašinety se díky tomu hrozně rozmáhá. Radním nakonec nezbude, než tomu učinit přítrž. Hrát se smí jenom určité dny v týdnu!  

Poslouchám svého pána 

Německý vynálezce Emile Berliner (1851 – 1929) se sice inspiruje Edisonovým fonografem, je ale šikovnější.

Ve svém „mluvícím“ přístroji – gramofonu totiž vymění válec za plochou desku. Takové placky je možné v továrně sekat na běžícím pásu a každá z nich hraje čtyři minuty! Berliner zakládá firmy na jejich výrobu: roku 1897 Deutsche Gramophon a o rok později Britain’s Gramophone Co. Gramofon je věrný společník, stejně jako Emilův pes Nipper.

Jeho obrázek, jak na papírových etiketách desek poslouchá „his master´s voice“ (hlas svého pána), obletí celý svět.  

Ustřihni a slep 

„Už zase se mi přetrhla páska“, rozčiluje se roku 1935 zaměstnanec německé firmy AEG na Berlínské rozhlasové výstavě. Za chvíli má předvádět reprodukci zvuku z prvního magnetofonového pásku a nic nejde tak, jak by mělo.

Místo hladké pásky jsou tu dva roztržené cáry. Co s tím? Chce to klid. Naštěstí má nůžky a filmové lepidlo, a tak stačí střihnout a slepit. Jak jednoduché! Všechno zvládne ještě před začátkem produkce a sklidí zasloužený obdiv návštěvníků.  

První je ABBA 

Největší odborné kapacity firem Philips a Sony od roku 1979 připravují trhák.

Podmínkou je, aby se na hudební nosič vešla Devátá symfonie Ludwiga van Beethovena (1770 – 1827), celkem 75 minut hudby! 17. srpna 1982 konečně sjíždí z výrobní linky firmy Polygram v německém Langenhagenu kompaktní disk (CD). Je to nahrávka „The Visitors.“ švédské hudební čtveřice ABBA. Na představení CD a přehrávače si ale svět počká až do prosince, na trhu se novinka objeví ještě o tři měsíce později – v březnu 1983.