Trentonská psychiatrická klinika v americkém New Jersey chvílemi připomíná „léčebny“ duševně nemocných z dob temného středověku…
V letech 1907 až 1930 zde působí americký psychiatr Henry Cotton (1876–1933), žák slavného německého psychiatra Aloise Alzheimera (1864–1915). Od dráhy svého mistra se ale na hony odchýlí.
„Šílenství je výsledkem neléčených infekcí v těle, zejména pak v chrupu,“ vysvětluje rodinám pacientů a přesvědčí je tak, aby dali souhlas s hazardními operacemi.
„Duševní choroby způsobuje infekce mikroby,“ míní Cotton. Jeho řešení je radikální a děsivé zároveň. Stačí odstranit zdroj infekce a člověk se uzdraví! Cotton začne u zubů. Ty se totiž kazí nejčastěji a dokážou podle něj otrávit i mysl.
Zabere to málokdy, na řadu proto přijdou mandle. A po nich varlata či vaječníky. Že duševní choroba stále neustoupila? Nevadí – Cotton neváhá odoperovat i játro či další „postradatelné“ orgány.
Většinu pacientů zákroky skutečně zklidní. Je jim totiž tak zle, že se nemohou ani najíst a jen v bolestech polehávají. Ona smrtící infekce tak obvykle skutečně vypukne. „Účinnost naší léčby činí 85 procent,“ chlubí se Cotton a klientů tak přibývá.
Roku 1919 ale na infekci zemře i Margaret Fisherová, dcerka slavného ekonoma Irvinga Fishera (1867–1947) trpící schizofrenií. Cotton jí zcela zbytečně operuje střevo.
Trvá ještě dlouhých pět let, než se podaří Irvingovi a dalším lékařům z konkurenčních nemocnic vzbudit zájem vlády o prapodivné praktiky Cottona a jeho týmu. Roku 1924 Trentonskou psychiatrickou kliniku zkoumá nezávislá komise.
Přijde na to, že úmrtnost pacientů činí kolem 45 procent! A Cotton? Psychicky se zhroutí. Jeho léčbu na něm ale nikdo aplikovat nebude…