Ctihodný pražský měšťan čeká roku 1670, až dorazí do města poštovní dostavník. Moc dobře si totiž spočítal, že se mu lépe vyplatí vyrazit do Vídně s ním, než si na cestu najmout nákladný kočár. Ušetří, a že pojede společně s balíky, mu ani moc nevadí.
Historie pošty se u nás datuje od roku 1526, kdy byl českým králem zvolen Ferdinand I. Habsburský (1503–1564).
Právě jeho volba si vynutila vznik poštovního spojení mezi Prahou a Vídní, bylo totiž nezbytné co nejrychleji informovat Vídeň o volebních výsledcích. Už rok po Ferdinandově volbě fungovalo mezi Praha a Vídní stálé poštovní spojení. Málokdo ovšem tuší, že rakouskou poštou mohli cestovat i lidé.
Chudina nemá na cestu
Kdy přesně začnou poštovní vozy brázdící cesty v rakouské monarchii přibírat i pasažéry, se zřejmě přesně zjistit nedá. Stane se tak ale nejpozději po třicetileté válce (1618–1648). Cestují především střední měšťanské vrstvy.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Chudší lidé na to nemají, protože za každou ujetou míli se platí jeden zlatý (za dva zlaté bylo ve 2. polovině 17. století možné koupit vepře).
Pasažér se nemusí o nic starat
Rychlost přepravy přitom není nijak závratná, většinou vůz nezvládl větší vzdálenost než míli (1,5 km) za hodinu. Další zdržení znamenaly zastávky na jídlo v délce většinou od čtyřiceti minut do tří hodin a také noclehy. Cestující ale měl výhodu, že se nemusel o nic starat.
Za rychlost se připlácí
Pokud chtěl jet rychleji, mohl cestovat extrapoštou, mimořádným spojem za vyšší jízdné. Na cestách se počítalo i se zavazadly. Do deseti liber váhy (cca 4,5 kg) byla jejich přeprava zdarma, za těžší tašky se ovšem platilo.