Nezničí je radioaktivita, vydrží rok bez jídla, pod vodou bez dechu tři dny. Dokonalá organizace jejich ničivých rojů i způsob pohybu křídel připravila vědcům bezesné noci. Někteří svítí, aby se mezi sebou domluvili speciálními signály, jiní tak děsí okolí. A další umí karate!
Hmyz někdy připomíná svými schopnostmi vojáky, o kterých sní všechny armády světa. Mnoho pokročilých technologií, které lidé vyvinuli pro bojové účely, mají totiž některé druhy tak nějak zadarmo. Prostě od přírody.
A v některých případech jsou jejich schopnosti tak dokonalé, že porážejí lidské vynálezy.
Kam se hrabe letadlo!
Hmyz: včely
O co jde: pohyb křídel
Pokud si chcete vzít do letadla kufr navíc, pak si za něj musíte pořádně připlatit. Na rozdíl od včel. Tihle pilní tvorové mají na sobě tolik „váhy navíc“, že entomologové kdysi tvrdili, že jejich let by vůbec neměl být možný.
Dnes je ale otázka toho, jak jejich malá křídla vytvářejí dostatek síly k udržení včelích těl ve vzduchu, už vyřešena. Za první nemávají křídly nahoru a dolů, ale dopředu a dozadu.
Pohyb jejich křídel je nesmírně rychlý, včely jimi mávají asi 230krát za vteřinu v úhlu 90°.
Let pomocí tornáda
Pokud nese včela náklad pylu, pak nezvýší frekvenci, jen zvětší úhel, ve kterém křídly kmitá.
Pohyb křídel ve tvaru osmičky zajišťují hrudní svaly. „Je to trochu jako částečné otáčení vrtule vrtulníku.
Kombinací krátkých, trhavých pohybů s rychlou rotací křídla při máchnutí a zpětném pohybu dochází k vytváření vzdušných vírů, které fungují jako miniaturní tornáda. Ty mají nižší tlak než okolní vzduch a tento mechanismus pomáhá včelám zůstat ve vzduchu,“ vysvětluje Michael Dickinson, biolog a expert na hmyz z University of Washington.
Nevšední matematika
Hmyz: cikády
O co jde: životní cyklus
Extrémní trpělivost, ultra přesné načasování a chytrá matematika pomáhají cikádám rodu Magicicada vyhýbat se predátorům. Tento hmyz se vyvíjí pod zemí po dobu 13 nebo 17 let, v závislosti na druhu.
Ve stádiu nymfy se totiž zavrtávají do země, kde přežívají díky tomu, že vysávají živiny z kořenů rostlin. Tak postupně rostou a sílí, až nakonec hromadně vylézají z půdy a nad danou oblastí se jich najednou objeví obrovské roje o milionech jedinců.
To jim pomáhá ubránit se před predátory. Protože se objevují tak zřídka, neexistují tvorové, kteří by byli závislí na jejich konzumaci. A když už se objeví, je cikád moc na to, aby je dravci mohli všechny sníst.
Ke všemu se vyskytují v intervalech 13 nebo 17 let, což je dělá ještě nepolapitelnějšími
Sázka na prvočísla
Jsou to totiž prvočísla a jejich definice říká, že to nejsou násobky žádných menších čísel. A to je v tomto případě klíčové. „Mnoho potenciálních predátorů má životní cykly v rozmezí 2 až 5 let. Vezměme si dravce s životním cyklem 5 let:
pokud by se cikády objevily každých 15 let, měli by to predátoři poměrně jednoduché. Při vysokém prvočísle minimalizují nebezpečí, protože na sebe mohou narazit až po 85 letech.
Teprve toto číslo je totiž dělitelné 5 i 17,“ vysvětluje americký zoolog Stephen Jay Gould ve své knize Ever Since Darwin. Při takovém množství, které se vždy objeví, je pro cikády také velmi snadné najít dostatek partnerů k páření.
Dospělé cikády poté nakladou vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy, které se zavrtají pod zem. Tam se vyvíjejí a čekají dalších 13 nebo 17 let, než se znovu objeví.
Jako morseovka
Hmyz: světlušky
O co jde: bioluminiscence
Bioluminiscence (vydávání světla živými organismy) je sama o sobě skvělý trik.
A ještě zajímavější je na něm to, že světlušky ho používají ke komunikaci ve stylu Morseovy abecedy, což může mít podobu krátkých záblesků i dlouhých blikajících sekvenci a každý druh světlušek má svůj vlastní jedinečný vzorec „svícení“.
To usnadňuje zejména během páření vyhledávání jedinců vlastního druhu. Ale ani tam to není úplně bez komplikací.
Jak nalákat samičky
I v rámci jednoho druhu se totiž zábleskové vzorce liší. Například u Photinus ignitus platí, že čím kvalitnější sperma samec má, tím delší je jeho svícení a může tak přilákat více samiček.
To ale neplatí třeba u Photinus greeni, kde déle svítící samečci podobnou kvalitu nabídnout nemohou.
„Otázkou je, zda jsou mužští zástupci schválně nepoctiví anebo jejich signál znamená ještě něco jiného,“ zamýšlí se entomoložka Sara Lewisová z americké Tufts University.
Kdo přežije jaderný výbuch?
Hmyz: švábi a další druhy
O co jde: odolnost vůči radioaktivitě
Švábi jsou malí drsňáci. Některé druhy mohou vydržet bez jídla déle než měsíc a také zvládnou mnohem vyšší dávku radiace než je ta, která by pro člověka byla smrtelná. A také umí karate!
Týká se to švábů z tropických oblastí, kteří se o svá teritoria dělí se smaragdovými (či také švábími) vosami. Jejich samičky z nich totiž vstříknutím jedu dělají zombie, které si ochromené odvedou do svých podzemních nor.
Tam se nebohý šváb stane potravou pro larvy. K tomu, aby se vose ubránil, šváb používá své zadní končetiny, které přitáhne k hlavě a prudce s nimi švihne zpět, aby zasáhl parazitickou vosu do hlavy. Pokud se mu to povede, má vyhráno!
Nezničitelní štíři
Pokud se vrátíme k radioaktivitě, velmi odolné jsou také obyčejné octomilky. A v tomto výčtu není možné opomenout štíry, i když nepatří mezi hmyz. Mají totiž také celou řadu obdivuhodných vlastností, které z nich dělají extrémně odolné tvory.
Kromě toho, že je neporazí radiace, některé druhy po jedné pořádné hostině mohou zvýšit svou hmotnost až o jednu třetinu a vydrží z těchto zásob žít až jeden rok. A pod vodou zadrží dech i na 3 dny!
A aby toho nebylo málo, pod ultrafialovým světlem dokážou zářit, protože jejich vnější kostra obsahuje speciální bílkovinu.
Děsivý oblak
Hmyz: sarančata
O co jde: organizované roje
Roj sarančat je synonymem pro nebezpečí. Kam dopadne, tam je s úrodou konec. Přitom na samém začátku letí jednotlivci sice hromadně, ale každý individuálně.
V jednu chvíli se však dokážou jako lusknutím prstu spojit v dokonale propojený roj, který funguje jako jeden celek. Jak ale tito tvorové dosáhnou tak dokonalé organizace? Vědci se domnívají, že za tím stojí feromony. Sarančata podle nich poznají, kolik se jich právě nachází vedle sebe.
Zničí, na co přijdou
Ve chvíli, kdy se toto množství dostane do určitého „bodu zlomu“, se z neuspořádaného roje stane dokonale organizovaná, jednotná a strach nahánějící masa.
„Když hustota roje vzroste do té míry, že každý jedinec už sám o sobě nebude moci zůstat nenápadný, je bezpečnější před dravci, pokud je v davu,“ nastiňuje Stephen Simpson, specialista z australské University of Sydney.
Jak roj cestuje, jeho členů stále přibývá a může vytvořit mrak až o milionech tvorů, který nemilosrdně pustoší vegetaci.
