Vrznou dveře a do mnichovského fotoateliéru rázně vkročí čtyřicátník s uhrančivýma očima. Jeho zrak bloudí od fotografií k 17leté asistentce. „Drahý příteli, vy se ještě neznáte! To je naše slečinka Eva,“ představí je majitel Heinrich Hoffmann. Tajemný pan Wolf není nikdo jiný, než Adolf Hitler.
Evu Braunovou (1912–1945) politika nudí. Nudí ji téměř všechno. Střední školu sice dokončí, ale bez maturity. Chce být slavnou hollywoodskou herečkou. Místo toho musí přijmout místo v lékařské ordinaci.
Jenže když ji div nesbírají z podlahy kvůli tomu, že nesnese pohled na krev, přesedlá na ryzí sekretářku. Ale to je zase strašná nuda! Do třetice zkusí fotografický obchod. Svět fotografií jí přiroste k srdci.
O tom, že je její zaměstnavatel Heinrich Hoffmann (1885–1957) jedním z nejlepších přátel Adolfa Hitlera (1889–1945), nemá ani ponětí. A přesto, že Hoffmann získá na portréty nacistické bestie naprostý monopol, Eva tváří v tvář nemá zdání, o koho jde…
Hitler, kam se podíváš
Pozvání do kina, na večeři… Hoffmann zná Hitlerův vkus a Evu mu nenápadně přistrčí. Už roku 1930 instruuje nacistická bestie svou pravou ruku, Martina Bormanna (1900–1945), ať proklepne rasovou čistotu objektu zájmu.
Dvorní fotograf se zatím činí na vlně propagandy. Krom snímků ve vlastním nakladatelství publikuje oslavné knihy o vůdci. Koupíte si známku? Máte Hoffmannovu fotografii Hitlera. Chcete k ní pohlednici? Máte další. A plakátek by také byl.
Mezi roky 1920 až 1945 vytvoří víc, než 2 230 000 těchto monotematických snímků!
Jak vydělat na Hitlerovi?
Vysoký, atletické postavy, modrooký blonďák. Dokonalý árijec. Tak přesně to Adolf Hitler není, což přidělá Hoffmannovi nejednu tvůrčí vrásku. Ty snadno vyžehlí fakt, že za použití jeho fotografií shrábne štědré licenční poplatky. A miliony se jen pohrnou.
Po znárodnění tiskových agentur se Hoffmann se svou společností stane největší německou firmou svého druhu. Některé pobočky vydávají propagační materiály, další zase poskytují redakční fotografie.
Manažerem se sice stane jistý Michael Bauer, ale Hoffmann zůstane jediným akcionářem.
Namísto malého fotoateliéru má najednou 300 zaměstnanců a v roce 1943 obrat údajně až 58 000 000 říšských marek, což by dnes odpovídalo 5,8 miliardám korun! A mimochodem, tento byznys je výhodný i pro Hitlera.
Z každé poštovní známky a dalších předmětů s jeho podobenkou obdrží licenční poplatek, který jde do jeho Kulturního fondu zřízeného roku 1937. Částka činí zhruba 75 000 000 říšských marek!
Hoffmann se hodí i jako šedá eminence Hitlerova osobního života – realizuje platby tam, kde má zůstat věc utajena. Třeba při prvním pronájmu bytu pro Evu, jejíž existenci se snaží vůdce zprvu utajit zcela, a poté alespoň před veřejností.
Tajemství Stalinových lalůčků
Moskva dne 23. srpna 1939. Právě je podepsán pakt, který poruší mezinárodní normy, smlouvy i dohody. Stojí za ním dvě jména: německý ministr zahraničí Joachimem von Ribbentrop (1893–1946) s Vjačeslavem Molotovem (1890–1986).
Hitler s Ribbentropem pošle i Hoffmanna. Ten má od vůdce ovšem svojí vlastní tajnou misi. Dostane za úkol pořídit detailní fotografii Stalinových (1878–1953) ušních lalůčků! Proč to? Hitler chce zjistit, zda není Stalin náhodou žid. A to jde podle něj na dálku nejlépe analýzou právě lalůčků…
