Domů     Historie operací: Od trepanace až po robotické operace
Historie operací: Od trepanace až po robotické operace
9.5.2018

Naprosto zásadním mezníkem v dějinách byla chvíle, kdy se člověk odvážil zasáhnout do lidského těla. A to nikoliv kvůli eliminaci protivníka, jak se ostatně děje dodnes, nýbrž naopak. Onen zásah měl být prostředkem k uzdravení.

Co dnes vypadá jako banalita, byť samozřejmě nepříjemná, to v minulosti mohlo mít osudové následky. Zlomenina nohy není nic, po čem by člověk toužil, avšak lékaři, sádra a klid na lůžku dokážou vše spravit.

Pravěký lovec takové možnosti samozřejmě neměl. A protože tehdejší tlupy lovců přecházely z místa na místo za potravou, člověk se nachodil více než dost.

Pokud měl někdo problémy s nohou, a nemuselo se jednat hned o zlomeninu, společenství na něj zpravidla nečekalo. Zůstal tak sám, navíc zraněný a jeho šance na přežití v nepřátelské divoké přírodě byly minimální.

Trepanovaná lebka z období neolitu.
Trepanovaná lebka z období neolitu.

V takovém případě mohla pomoci ještě jednoduchá dlaha. Už tento vynález ukazuje, že lidé i v dávných dobách byli všímaví a neuniklo jim, že zlomená kost po nějakém čase dokáže srůst. A postupně se pouštěli i do složitějších procedur.

Zřejmě nejstarším skutečným chirurgickým postupem je trepanace lebky. Leckoho při té představě zamrazí, ale svého času byla trepanace hojně rozšířeným nástrojem léčby.

Používala se nejen při zlomeninách lebky či bolestech hlavy, ale později i k vyléčení duševních nemocí. Ovšem fakt, že proražená lebka při psychických obtížích příliš nepomůže, asi málokoho překvapí.

Během mladší doby kamenné byla u zraněných trepanace takříkajíc na denním pořádku. Netřeba dodávat, že k ní docházelo za plného vědomí, jen některé národy zkoušely využít omamnou sílu rostlin.

Postupem času se předchůdci chirurgů naučili lebku otevírat tak, aniž by porušili okolí mozku. Jak ovšem tuto zkušenost získali, si můžeme snadno domyslet, cestu k ní lemovala spousta mrtvých a zmrzačených.

Dosud nejstarší nález lebky, na které jsou patrné stopy trepanace, pochází z období mezi lety 7300–6220 př. n. l. Nalezena byla na Ukrajině a od této chvíle se datují dějiny chirurgie.

Není bez zajímavosti, že trepanaci používali lidé různých kultur, které se nemohly vzájemně ovlivnit. A tak vedle východní Evropy její stopy nalezneme třeba i ve starověkém Peru, kde archeologové našli lebky dokonce s pěti otvory po trepanaci.

Římané při tomto postupu používali kovové nástroje, které později převzal i středověk. S rostoucí vzdělaností však začínalo některým lékařům docházet, jak je trepanace nebezpečná.

Například německý chirurg Johann Dieffenbach (1792–1847) o trepanaci napsal: „Ve většině případů je to bezpečný prostředek, jak nemocného přivést na onen svět.“ Pochybnosti o její účinnosti se však objevovaly již mnohem dříve.

Chirurgické nástroje používané ve starém Řecku.
Chirurgické nástroje používané ve starém Řecku.

Vyspělá sumerská civilizace žijící mezi řekami Eufrat a Tigris již některé chirurgické postupy znala.

Z 30 000 hliněných tabulek, které byly v Mezopotámii objeveny, se přibližně 800 zabývá lékařskou tematikou, dokonce zde nalezneme historicky první lékařský předpis.

Sumerové vyvinuli některé lékařské techniky, používali měděné nástroje se zostřeným obsidiánem připomínající moderní skalpely, trepany a další.

Kodex vládce Chammurapiho obsahuje zvláštní právní předpisy, které upravovaly odměňování tehdejších chirurgů, stejně jako odškodnění obětí profesní nedbalosti.

První zlaté období zažila chirurgie ve starém Egyptě. Nález dolní čelist se dvěma otvory pod kořeny první stoličky, datované přibližně do roku 2750 př. n. l., ukazuje na cílenou drenáž zaníceného zubu.

Ostatně egyptští zubaři si užili své i s panovníky, faraon Ramesse II. (1279–1213 př. n. l.) měl problémy se svým chrupem neustále. Tzv. papyrus Edwina Smithe, datovaný kolem roku 1600 př. n.

l., je nejstarším známým chirurgickým textem. Je v něm zachyceno řešení 48 chirurgických případů.

Místní lékaři byli ovlivněni Nilem a lidskou fyziologii vnímali podobně jako Nil a jeho systém kanálů.

Když se, podobně jako u Nilu, vyskytly poruchy nebo nepravidelnosti vyplývající z nedostatečnosti (sucho), nebo naopak nadbytečnosti (povodně), znamenalo to pro tělo problémy.

Budoucí lékaři studovali v Egyptě v chrámových školách a před uvedením do reálného pracovního života museli absolvovat povinnou praxi. Samotné studium bylo završené zkouškou praktických a teoretických poznatků získaných během studií.

Lékař neskládal zkoušku jen z vědomostí o lidském těle, ale i z léčebných postupů nebo z přípravy léků a léčiv. Tehdejší lékaři tedy byli zároveň i lékárníky.

Kult krásy není výmyslem moderní doby. Plastičtí chirurgové existovali již ve starém Egyptě. Samozřejmě, že ne v takové míře jako v současnosti.

Jen v roce 2013 bylo po celém světě provedeno 23 milionů operací, ze kterých bylo nejvíce (přes pět milionů) zákroků na vyhlazení vrásek, dále následovaly kolagenové injekce, zvětšení prsou, liposukce, úpravy víček či laserové terapie vlasů.

To staří Egypťané spíše jen narovnávali nos či uši. Do složitějších operací se přece jen nepouštěli.

Již zde padla zmínka o starověké Indii. Právě zde kolem roku 400 př. n. l. žil učenec a lékař jménem Susrutha. Právě on by mohl být považován za jakéhosi otce chirurgie.

Jeho spisy pod souhrnným názvem Sushruta samhita obsahují ve 184 kapitolách popisy 1120 chorob, 700 léčivých rostlin a také 64 přípravků z minerálních pramenů.

Co se týče chirurgie, Susrutha zvládl i operaci kýly, odstranění cizích předmětů z těla nebo léčbu hemeroidů. Indičtí chirurgové uměli rovněž vyjmout kameny z močového měchýře.

I v Indii si na své přišli plastičtí chirurgové, kteří se podobně jako jejich kolegové v Egyptě věnovali rekonstrukcím nosů a uší. Odstranění těchto orgánů bylo totiž v Indii celkem běžným trestem.

Starodávní chirurgové by asi zírali, kdyby měli možnost spatřit moderní operační sály, přístroje i techniky.
Starodávní chirurgové by asi zírali, kdyby měli možnost spatřit moderní operační sály, přístroje i techniky.

Operace probíhaly i ve starověkém Řecku a Římě. Byly léčeny otevřené i zavřené zlomeniny, kýly, píštěle, hemoroidy, křečové žíly… Tehdejší lékaři popsali i různé postupy zastavení krvácení. Řecký lékař Asklepios (13. století př. n.

l.) popsal punkci břicha nebo tracheotomii. Aulus Cornelius Celsus (25 př. n. l.–50 n. l.) pak léčil krvácení opichy a podvázáním cév.

Velmi dobré úrovně dosáhla chirurgie i v původních amerických kulturách. Inkové i jejich předchůdci používali při operacích kovových nástrojů, například kleští. I oni zvládali řadu zákroků, kromě zmiňované trepanace, to byla například amputace či různé výřezy.

Zatímco v současnosti patří chirurgie mezi nejrespektovanější lékařské obory, v minulosti tomu vždy tak nebylo. Spíše naopak! Chirurgie byla považována za cosi podřadného, ba nečistého.

Vystudovaní lékaři se v antice i ve středověku zabývali spíše diagnostikou a neinvazivní léčbou.

Už řecký lékař Hippokratés (460 – 377(?) př. n. l.) před chirurgickými postupy varuje. V textu jeho přísahy se pravilo: „Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, kdo trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takovéto řemeslo provádějí.“

Samotným chirurgickým úkonům se měli věnovat spíše řemeslníci. A tak, když bylo potřeba vytrhnout zub, šlo se ke kováři. Chirurgickou praxi prováděli i lazebníci a tzv. ranhojiči. Ranhojiči nebyli klasičtí lékaři, nacházeli se o několik úrovní pod nimi.

V podstatě by se jejich práce dala přirovnat k ošetřovatelům. Mezi jejich nejčastější zákroky patřila amputace končetin, takže nejvíce práce měli, jak to tak bývá, během válek.

Jedním z ranhojičů byl Ambrois Paré (1510–1590), který studoval staré egyptské spisy, a znovu tak světu představil zapomenuté metody podvazování cév u amputovaných končetin.

Ona sama amputace je dosti drastickým zákrokem, a aby člověk při ní nevykrvácel, byl pahýl pálen v ohni či koupán v rozžhaveném oleji.

Starodávní chirurgové by asi zírali, kdyby měli možnost spatřit moderní operační sály, přístroje i techniky.
Starodávní chirurgové by asi zírali, kdyby měli možnost spatřit moderní operační sály, přístroje i techniky.

Paré formuloval pět důvodů pro provedení operace:

„Odstranit to, co je nadbytečné, vrátit zpět to, co bylo dislokováno, oddělit to, co bylo spojené, spojit to, co bylo rozdělené a opravit vrozené vady.“ Paré mimo jiné sestrojil i jednoduché umělé končetiny či zuby.

Přestože se nakonec stal služebníkem královského dvora, doboví lékaři na něj hleděli s despektem.

Ač to zní šíleně, ale stále je řeč o době, kdy se veškeré zákroky prováděly při plném vědomí pacienta. Až v 19. století přicházejí na scénu anestetika v podobě éteru nebo chloroformu.

To umožnilo provádění i rozsáhlejších operačních výkonů, trvajících delší dobu, které byly do té doby jen stěží proveditelné pro bolest nemocného při výkonu.

Dalším pokrokem, který umožnil vznik chirurgie, tak jak ji známe dnes, bylo zavedení opatření, zabraňujícím vzniku pooperační infekce, které dnes shrnujeme pod pojmy asepse (mytí rukou roztokem chloridu vápna) a antisepse.

Hygiena bývala do té doby na mizerné úrovni, a i když pacient operační zákrok přežil, osudnou se mu často stala pooperační infekce.

V té době se chirurgie stávala již uznávaným oborem. Však také zachraňovala stále více životů a na operačních stolech se umíralo méně a méně. Zásluhu na tom měl především vědecký pokrok.

Na počátku 20. století to byl mimo jiné objev krevních skupin. Na antibiotika se však muselo ještě posečkat.

Penicilin popsal Alexander Fleming sice již v roce 1929, ale teprve během druhé světové války se vynaložilo dostatek prostředků do výzkumu a rafinace této látky, aby mohla být užita v klinické praxi.

Důvodem bylo množství infikovaných poranění, jejichž léčba penicilinem byla oproti dřívějšku nezvykle úspěšná. Později se objevily i další druhy antibiotik, které medicínu posunuly zas o notný kus dále.

Do hry se postupně vracela plastická chirurgie. V říjnu 1814 úspěšně operoval britský lékař Joseph Carpue důstojníka, který přišel o nos v důsledku otravy rtutí.

Carpue (1764–1846) strávil 20 let v Indii, kde se učil o tamních starodávných metodách plastické chirurgie. Označení plastická chirurgie se objevuje ve 30. letech 19. století a tento obor se více začíná v souvislosti s používáním anestetik.

První plastická operace ňadra se uskutečnila už v roce 1895. Provedl ji německý chirurg a rodák z Trutnova Vincenz Czerny. Pacientkou byla jednačtyřicetiletá žena s defektem prsu. To bylo vyplněno tukem odebraným z nezhoubného nádoru na jejích zádech.

Za zakladatele moderní plastické chirurgie je pokládán novozélandský chirurg Harold Gillies (1882–1960). Ten vyvinul množství technik moderní plastické chirurgie, když pečoval o vojáky s obličeji znetvořenými válečným zraněním.

V roce 1946 potom provedl Gillies první operaci, při níž přeoperoval ženu na muže.

Možná nezasloužené synonymum pro plastickou chirurgii silikon se začíná používat od šedesátých let.

A jedním z nejúspěšnějších současných plastických chirurgů, který má za sebou i transplantace obličeje, je na americké půdě působící Čech Bohdan Pomahač.

Starodávní chirurgové by asi zírali, kdyby měli možnost spatřit moderní operační sály, přístroje i techniky. Nevěřícně by hlavou kroutili nad tím, že operace nevede jen člověk ale i robot.

Lékaři dnes zvládají složité operace i těch nejcitlivějších a nejdůležitějších orgánů. Každopádně nebýt pionýrů chirurgie, kdo ví, na jaké úrovni by současná medicína byla.

Foto: Medical News Today, worcsacute, wikipedia, Everyday Health
reklama
Související články
Historie
Slazení v historii: Evropu zaplavil levný americký cukr
Zastánci zdravé výživy ho prudce odsuzují. Přehánět byste to s ním rozhodně neměli. Odkdy se u nás začalo sladit cukrem. Jaká sladidla se používala předtím? A odkdy známe řepný cukr? Mezi nejstarší sladidla u nás patřil med, ovoce, ale třeba i šťáva z mízy stromů či sušená řepa nebo mrkev, jež se také vyznačují sladkou chutí. „Ve […]
Historie
Napoleona I. Bonaparta se bál i papež
První konzul Francie Napoleon Bonaparte se bojí o svůj život. 18. května 1804 proto přiměje senát, aby ho jmenoval císařem. Dědičným následnictvím trůnu chce zmařit pokusy případných atentátníků. Pozice Napoleon Bonaparte (1769–1821) tehdy není nijak silná, a to ani ve vlastní rodině. Matka Letizia (1750–1836) se na syna naštve. Vadí jí, že z rodiny vylučuje své […]
Historie
Rudolf Habsburský donutil Přemysla Otakara II., aby se vzdal Chebska
Sňatkem s mnohem starší Markétou spadlo v roce 1252 budoucího českému králi Přemyslu Otakarovi II. do klína babenberské dědictví – Rakousy. Po smrti svého otce Václava I. (1205–1253) se ale králi Přemysl Otakar II. (kolem r. 1233–1278) kvůli rakouským zemím utká s uherským králem Bélou IV. (1206–1270). Drancování území zastaví až papež Inocenc IV. (asi 1195–1254) a […]
Historie
Rakousko postavil na nohy z bankrotu Vídeňský kongres
Za Marie Terezie prý habsburská říše zažila obrovskou inflaci. Došlo dokonce ke státnímu bankrotu. Papírové bankovky se u nás poprvé objevují v roce 1762 za vlády rakouské panovnice Marie Terezie. Ta provádí reformu celého peněžního systému, jejíž součástí se stává také vydání tzv. bankocetlí. Rakouská panovnice Marie Terezie (1717–1780) zavádí takzvané bankocetle. Nové papírové bankovky vydává […]
reklama
svět zločinu
Loupež v brazilské centrální bance: Dokonalý plán pilných zahradníků
Jak rychle se dá nenápadně vyloupit banka, aby to vydalo kořist v hodnotě 70 milionů dolarů? Ti, kdo slyšeli o případu Centrální banky v brazilském městě Fortaleza, by možná odpověděli, že se to dá zvládnout za víkend. Práce na téhle loupeži bylo ale daleko víc. Fortaleza je třímilionové město na severovýchodním brazilském pobřeží, jedno ze sta největších […]
Útočící galerista Brit Eric Hebborn
Když si britský chlapec Eric Hebborn v osmi letech hraje s ohněm a zapálí školu, většina lidí předpokládá, že zraje pro kriminál. Erikovi učitelé si ale všimnou, že výborně kreslí a maluje, a podporují ho v této činnosti. Malý grázlík to nakonec dotáhne až na Královskou akademii umění a poté se stane pomocníkem restaurátora obrazů George Aczela. Jako […]
Padělatel Elmyr de Hory: Baron z Hollywoodu si vezme život, než aby riskoval ostudu
Sotva dvacetiletý Elmyr de Hory, absolvent mnichovské Akademie Heimann, se v Paříži stává žákem slavného francouzského malíře Fernanda Légera (1881–1955). Vyniká úžasným šarmem a díky tomu se seznámí snad s každým umělcem, který se ve zdejší čtvrti bohémů objevil. Nit úspěchu ale přetrhává 2. světová válka. Protože je židovského původu, skončí v koncentračním táboře. V roce 1945 se opět […]
Přepadení v Paříži: Dámy si jdou pro šperky
Jeden zůstává stát u výlohy, vytáhne zbraň a neklidně se rozhlíží kolem. Dva lupiči si natahují dámské paruky a s vytaženými zbraněmi vtrhnou do luxusního klenotnictví. Všechny přítomné natlačí ke zdi a zdá se, že zaměstnance znají jménem, aby je jeden hlídal a druhý do připravených tašek naházel šperky a hodinky. Po jejich útěku na […]
reklama
zajímavosti
Mechanická zoo z francouzského ostrova. Neuvěřitelné výtvory jako od Verna!
Slavný francouzský spisovatel Jules Verne by se asi hodně divil, kdyby se dnes mohl podívat do svého rodného města Nantes. Na náměstíčku Esplanade des Traceurs de Coques se pokojně prochází mechanický slon, vysoký jako čtyřpatrový dům. Mává ušima, troubí a občas postříká překvapené kolemjdoucí sprškou vody z chobotu. Z jeho hřbetu spokojeně pozoruje okolní svět […]
Ztracená římská bylina, která měla cenu zlata
Královnou antické kuchyně i lékárny byla rostlina zvaná Silphium, česky označovaná jako „mužák“. Ať už byl příčinou trudomyslnosti kašel, horečka, nedostatečné libido nebo mdlá chuť jídla, Silphium přineslo vysvobození. Alespoň do té doby, než přišli Římané.   Byla popisována jako přibližně půl metru vysoká rostlina s tlustými kořeny pokrytými černou kůrou, s dutým stonem podobným fenyklu a […]
Dilema ptačích krmítek: Sypat, či nesypat?
Nejnáročnějším obdobím roku pro ptáky nebývá překvapivě zima, ale hnízdění. Během péče o mláďata zhubnou až o pětinu své váhy. A to je pak ještě čeká energeticky podobně náročné přepeřování.   Odborných studií, které by se zabývaly celoročním krmení ptáků, není mnoho. Navíc si často protiřečí nebo již nejsou aktuální. V zásadě ale převažuje doporučení krmit […]
Chandra Bahadur Dangi, nejmenší člověk světa
Tipnete si, kolik centimetrů měřil prokazatelně nejmenší doložený člověk na světě? Pouhých 54,6 centimetru!   Když jeden z dodavatelů dřeva spatří v zapadlé nepálské vesničce Reemkholi z kabiny svého vozu poprvé Chandru Bahadura Dangiho (1939–2015), nevěří vlastním očím. Dangiho život vzápětí obrátí úplně naruby – za maličkým dospělákem, který nikdy neopustil rodnou hroudu ležící asi […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Osvěžující zeleninový salát
tisicereceptu.cz
Osvěžující zeleninový salát
Lehký zeleninový salát vám jistě přijde vhod, navíc jej vykouzlíte pouze během necelé půlhodinky. Ingredience 1 květák 2 rajčata 1 červená cibule salátová okurka malé mozarellky 150 ml bílé
Mohla ta kniha v poličce ovlivnit naše sny?
skutecnepribehy.cz
Mohla ta kniha v poličce ovlivnit naše sny?
Když moje žena četla tu tajemnou knihu, každou noc se budila ve stejnou dobu a s výkřikem. Pak jsem začal mít problémy i já! Ozval se výkřik! Už několik nocí po sobě mě manželka budila uprostřed noci. Rozsvítil jsem malou stolní lampu. Manželka se vsedě předklonila ke svým nohám a obličej utopila v dlaních. Viditelně se třásla po celém těle. „Zase
Zlínský kraj: Kraj švestkami a funkcionalismem protkaný
epochanacestach.cz
Zlínský kraj: Kraj švestkami a funkcionalismem protkaný
Východní Morava je rájem, jehož krásy vás omámí na první pohled. Lidové zvyklosti si zde totiž můžete vychutnat do poslední kapky. A to doslova. Ať už jste milovníky nadčasové architektury, tradiční módy anebo dáváte přednost turistice, zde si zaručeně přijde na své každé vaše „já“. Tekutý poklad Nejvýznamnějším plodem celého regionu je bezesporu švestka, neboli
Býčí skála: Svědkyně krvavého masakru
21stoleti.cz
Býčí skála: Svědkyně krvavého masakru
Proslaví ji nález sochy býčka, po které také získá svůj název. Vyjma cenných artefaktů však jeskyně láká i na dávný masakr, jehož pravá podstata stále nebyla přesvědčivě objasněna. Začneme ale od z
Kosmetika s prebiotiky a probiotiky dokáže divy
iluxus.cz
Kosmetika s prebiotiky a probiotiky dokáže divy
Kosmetické receptury prošly v posledních letech velkými proměnami. „Ženy i muži stojí ve frontách na dlouhověkost. Přejí si krásnou, pevnou, živou pleť do co nejvyššího věku,“ říká Ing. Jitka Poláková
Záhada Thoor Ballylee: Jaké přízraky obývají slavný věžový dům?
enigmaplus.cz
Záhada Thoor Ballylee: Jaké přízraky obývají slavný věžový dům?
Poblíž města Gort v irském hrabství Galway se nachází známá stavba takzvaného věžového domu. Jedná se o historický objekt z patnáctého století, z anglo-normanského období. Ze stejné epochy však patrn
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Byl Ježíš Kristus synek z dobře situované rodiny
enigmaplus.cz
Byl Ježíš Kristus synek z dobře situované rodiny
Putuje po celé Galileji. Kam vkročí, tam si o něm lidé povídají různé báchorky. Mnohdy Ježíše Krista povídačky o jeho činech dokonce předstihnou. Netrvá dlouho a během cesty se k němu chtějí přidat da
Koi kapři a ti další
panidomu.cz
Koi kapři a ti další
Přemýšlíte o zahradním jezírku a chtěli byste v něm mít i nějaké ryby? Módní jsou koi kapři, ale v pohodě můžete chovat i jiné druhy. Co ještě můžete ve svém jezírku mít? Zahrada, která žije… To je dnešní trend, a je to tak dobře. Návrat k přirozeným zahradám, ve kterých mají své místo a domov nejrůznější živočichové,
Bitcoin nebo zlato?
21stoleti.cz
Bitcoin nebo zlato?
O Bitcoinu se často mluví jako o zlatu nové generace. Pojďme se blíž podívat na to, co má Bitcoin se zlatem společného a v čem se naopak zásadně liší. Společné charakteristiky Jak Bitcoin, tak zlato
Stali se z nich nepřátelé?
nasehvezdy.cz
Stali se z nich nepřátelé?
Současný stav herečky a zpěvačky Dagmar Patrasové (67) mnohé znepokojuje. Své k jejímu životu už mnohokrát řekl také herec Jiří Krampol (85). Mimo jiné uvedl, že má nejspíš alkoholovou demenci a že
Čeští výrobci jsou mezi hráči online automatů velmi oblíbení
epochalnisvet.cz
Čeští výrobci jsou mezi hráči online automatů velmi oblíbení
Svět hazardu si většinou podvědomě umisťujeme do míst jako Monte Carlo nebo Las Vegas. S tím, jak se hráči hazardních her přesouvají do online prostředí, ztrácí tato představa reálný smysl. Svoje vlas