Za jeden ze základních stavebních kamenů trestného činu kriminalisté odjakživa považují motiv. Pohnutky vedoucí k protizákonnému jednání často dostanou pachatele za mříže. Vraždící monstrum Henry Lee Lucas se z podobných pouček vymyká. A to z více důvodů. Dodnes z nich tuhne krev v žilách.
Není snadné představit si složitější dětství, než které prožil Henry Lee Lucas (1936–2001). Narodí se ve 40tisícovém městečku Blacksburg spadajícím pod stát Virginie jako nejmladší z devíti dětí.
Promiskuitní matka ho často bije, kvůli čemuž přijde už ve svých 10 letech o levé oko. Dále například stráví několik dnů v kómatu poté, co ho žena uhodí dřevěným prknem.
Musí se pravidelně dívat na její sexuální hrátky s různými muži a už jako batole se oblékat do holčičích šatů. Ojedinělé dárky mu se zvráceným gustem ničí a trestá ho za jejich přijetí. I když pocházejí od členů rodiny.
Smějí se mu kvůli důlkům
Jeho otec je slabošský invalidní alkoholik, který v prosinci roku 1949 umírá opilý na podchlazení během sněhové bouře. Nedlouho poté Lucase vyhodí ze školy. To mu příliš nevadí.
Aspoň se zbaví neustálého posměchu svých vrstevníků, kteří se trumfují v komentování skleněné výplně očního důlku. Uteče i z domova. Přežívá v nejzapadlejších koutech Virginie, většinou na místech, kterým se obyčejní lidé obloukem vyhýbají.
Podle svých slov spáchá první vraždu už jako 15letý. Obětí se stane o dva roky starší Laura Burnsleyová. Odmítne totiž jeho lechtivé návrhy.
Matku odstraní z cesty
Kvůli obvinění z bezpočtu krádeží končí Lucas na čtyři roky za katrem. Podaří se mu sice uprchnout, ale brzy jej chytí. Vězení opouští až 2. září 1959. Odcestuje do Michiganu a nastěhuje se k nevlastní sestře Opal.
Tou dobou už je zasnoubený s dívkou, se kterou si dopisoval ještě jako vězeň. „Na to zapomeň, pojedeš hezky zpátky domů. Kdo se o mě bude na stará kolena starat?“ vyjádří svůj absolutní nesouhlas se synovými plány matka.
Lucasovu štěstí se však nikdo do cesty stavět nebude. A už vůbec ne člověk, který pro něj symbolizuje veškeré dosavadní utrpení. Stává se matkovrahem.
Bestie si padnou do náruče
Na základě vydaného zatykače ho kriminalisté zadrží v Ohiu. Před soudem sice argumentuje sebeobranou, ale není mu to nic platné. Vyfasuje minimálně 20 let natvrdo. Výjimečně se však na něj usměje štěstí a už po polovině trestu je zpět na svobodě.
Díky přeplněnosti věznic. Začíná několikaleté období potulování se po Spojených státech amerických, ruku v ruce s neustálými změnami zaměstnání.
Doslova životním zvratem se pro Lucase stává seznámení s podobně zvráceným jedincem Ottisem Toolem (1947–1996) a jeho nezletilou neteří Friedou Powellovou.
Oběti počítá ve stovkách
Zhruba v roce 1978 začíná nekontrolované řádění obou mužů napříč celým kontinentem. Lucas později prohlásí, že v tomto období zavraždil několik stovek lidí, přičemž přesně ve 108 případech mu Tool asistoval.
I s dospívající dívkou se všichni načas usadí v Texasu. Krátce nato však Frieda nadobro mizí z povrchu zemského. Přísloví, že nic netrvá věčně, ke štěstí všech Američanů platí i v případě Lucasova unikání spravedlnosti. Texaský ranger Phil Ryan ho zatkne 11. června 1983.
Chuť kouřit mu rozváže jazyk
Zástupci justice jednookou bestii obviní z vraždy Friedy a 82leté stařenky Kate Richové.
„Svlékli mě do naha, odmítli mi dát cigaretu, znemožnili jakýkoli kontakt s právníkem a nechali mě spát v chladné cele bez ložního povlečení,“ odůvodní později Lucas, proč se vyšetřovatelům k mordům přizná, a dokonce nabídne prozrazení míst, kam své oběti ukryl.
Když se posléze se svým advokátem setká, po krátké poradě všechno popře. Stěžuje si na donucení k výpovědi pod nátlakem. Jedno je všem zúčastněným okamžitě jasné. Tento případ si na svůj konec ještě nějakou dobu počká.
Nespolehlivost koster
Tomu ostatně nahraje ani skutečnost, že důkazy shromážděné v obou zmíněných obviněních, nejsou dostatečně přesvědčivé. Namísto těl údajných obětí koneckonců kriminalisté prozatím našli pouze jejich kosti.
Tehdejší vědci nedokážou totožnost žen, kterým ostatky patří, určit na nezbytných 100 procent. Lucas mění výpovědi s téměř železnou pravidelností. Nejprve se k určitým skutkům přizná, ale následně argumentuje vyhrocenou situací a své doznání bere zpět.
Jinými slovy chvíli hovoří o stovkách zabití, aby se vzápětí prohlásil téměř za svatouška.
Jde naproti lepším podmínkám
„Jestliže chtějí, abych se přiznal k vraždě, kterou jsem nespáchal, můžu to udělat i u dalších,“ odsekne s vážnou tváří jednomu z vyšetřovatelů.
Někteří kriminalisté jej prý vezmou za slovo a vyšetřování skutečných Lucasových zločinů tím výrazně zkomplikují. I odsud pramení některé dodnes nezodpovězené otázky spjaté s kauzou, která v historii kriminalistiky jen těžko hledá obdoby.
Po převezení do jiné texaské věznice v listopadu roku 1983 tak do značné míry vysněný pachatel pomůže policii objasnit 213 do té doby nevyřešených vražd. Udělá to však dost možná pouze kvůli lepším podmínkám při výkonu trestu.
Trestanec obědvá v restauraci
Při četných převozech mezi kriminály a soudními síněmi nemá želízka, v rámci daného areálu se přinejmenším ve srovnání s ostatními trestanci pohybuje zcela volně. Dokonce se čas od času objeví v kavárně nebo restauraci!
Svým způsobem tuší, že má nad mnoha vyšetřovateli navrch a občas si dovolí diktovat podmínky. Přiznává se k vraždám jako na běžícím páse tak dlouho, než jejich počet dosáhne zcela rekordního počtu 3000.
Dojede na oranžovou ponožku
Nicméně i Lucas musí tušit, že si svým jednáním podepisuje už tak téměř nevyhnutelný ortel spočívající v trestu smrti. A tak se nakonec i stane.
Pomyslnou třešničkou na hodně hořkém dortu se stává skutečnost, že se tak stane pouze na základě jediné vraždy neidentifikované ženy přezdívané jako „oranžová ponožka“. Podle jediného kusu oblečení, které má ve chvíli nalezení o Halloweenu roku 1979 na sobě.
Když Toole umírá 15. září 1996 v cele na cirhózu jater, jeho bývalého kolegu a podle mnohých zpráv i milence poslední zásadní zvrat ještě čeká.
Poslední ze všech unikátů
Tehdejší guvernér státu Texas a pozdější kontroverzní americký prezident George W. Bush (*1946) udělí Lucasovi milost. V tom smyslu, že trest smrti kvůli zjištěným nejasnostem v době soudního procesu zmírní na doživotí.
Jedná se o vůbec první podobnou událost od znovuzavedení tohoto typu rozsudku v roce 1976. Člověk, který se o vraždění několikrát vyjádří jako o smyslu vlastního života, naposledy vydechne na zástavu srdce 12. března 2001, ve svých 64 letech. Málokdo si s sebou vezme do hrobu takové tajemství jako on.
