Rakouský císař Leopold II. na počátku svoji vlády. uklidňuje situaci v Nizozemí a Uhrách, kde se lidé bouří proti habsburské vládě. Navíc se ukazuje, že je skutečně velmi obratný diplomat.

Dne 27. července 1790 se v Reichenbachu (tehdy Prusko, dnes Dzierżoniów v jihozápadním Polsku) Leopold II. (1747–1792) dohodne s Pruskem a odvrátí hrozící válku.

Dobře si je vědom chyb, které udělal jeho starší bratr Josef II. (1741–1790). Jeho radikální osvícenecký absolutismus a reformy se nesetkaly s pochopením a Leopold chce proto vládnout mnohem umírněněji.

Nechává sice platit dvě nejdůležitější reformy zavedené bratrem, toleranční patent a zrušení nevolnictví, řadu ostatních nařízení ale zruší. Odmítá vynucenou centralizaci své říše, vlažně se staví i k jejímu poněmčování.

Církev už není pod tak přísnou kontrolou jako v minulosti, kontrole nepodléhá ani vzdělávání kněží.

Při korunovaci zazní i čeština

Příjemnější atmosféru mají navodit i korunovace spojené s oslavami.

Jako první proběhne 9. října 1790 císařská korunovace v německém Frankfurtu nad Mohanem, 15. listopadu 1790 následuje uherská v Prešpurku (dnešní Bratislava) a pak přichází na řadu i ta pražská. Josef II. ji opomenul a Češi mu to pochopitelně měli za zlé.

Tentokrát je ale všechno jinak. Už 26. dubna 1790 Leopold slibuje, že se nechá korunovat českým králem a o rok a čtvrt později svůj slib také splní.

Ve dnech 5.–9. srpna 1791 putuje z Vídně do Prahy průvod s českými korunovačními klenoty (do Vídně byly odvezeny v roce 1637 kvůli hrozbě vpádu švédských vojsk – pozn. red.).

Sám císař se svým průvodem vjíždí do Prahy 31. srpna 1791. Korunovace se koná ve Svatovítské katedrále 6. září 1791. „Slavnost proběhla podle historického ceremoniálu včetně několika předepsaných českých vět, případně celých českých projevů,“ líčí ceremoniál současná historička Ivana Čornejová.

Německá opera se nelíbí

Po skončení obřadu odjíždí královský pár přímo do Nosticova divadla (dnešní Stavovské).

Pro Leopolda a jeho ženu Marii Ludoviku Španělskou (1745–1792) zde diriguje rakouský hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) svoji novou operu „La Clemenza di Tito“ ¨(Velkorysost Titova) složenou přímo pro tuto příležitost.

Příběh o vzpouře proti antickém tyranovi ale manžele nezaujme. Otráveně opouštějí budovu divadla hned po skončení prvního dějství operního kusu. „Je to německá prasárna,“ vyjádří se dokonce o Mozartově premiérovém díle sama císařovna.

Marie Ludovika je zvyklá na italské zpěvohry a pokrokové německé hudbě nepřijde na chuť.

Pochybnosti o domácím původu

Letní refektář (společná jídelna mnichů) pražské koleje v Klementinu hostí ve dnech 21. srpna – 24. září 1791 první českou průmyslovou výstavu. Jedna velká místnost pojme na 150 vystavovatelů, kteří nabízejí české rukodělné výrobky.

Některé exponáty jsou sice zatím jenom ve stádiu návrhů a kuriozit, ale i tak je k vidění spousta zajímavostí, například hedvábné punčochy, papírové tapety nebo umělé květiny. 14. září se na výstavu přijde podívat i čerstvě korunovaný král.

Samozřejmě se ale najdou i rýpalové, kteří by rádi výrobu pohaněli. Rodák z Vídně, pražský knihtiskař Jan Ferdinand ze Schönfeldu (1750–1821) si před panovníkem neodpustí poznámku, že má „podezření o domácím původu vystaveného zboží“.

Čeští výrobci se okamžitě začnou hájit. Leopold je ale s výstavou spokojený a dokonce si koupí nabízené látky.