Když nastražíte uši, možná je uslyšíte i vy. Tajemné zvuky, pro které vědci nemají vysvětlení ani dnes. Poslouchejte…

S příchodem 70. let minulého století naruší poklidný život obyvatel anglického městečka Bristol podivné hučení o frekvenci 40–80 hertzů, které se ozývá převážně v noci, na některých místech je dokonce více slyšet uvnitř budou než venku.

Místní noviny vyzvou obyvatele, ať se přihlásí, pokud podobný zvuk slyšeli – obratem se jim dostane několik stovek reakcí, a nejen z Bristolu!

Pomalé mučení

Nepříjemný hukot způsobuje bolesti hlavy, nespavost, v některých případech i krvácení z nosu. „Zní to jako takové to trvalé bzučení, co slyšíte, když jdete pod vedením vysokého napětí,“ popisuje 53letý Kevin Fail z vesnice Woodland.

„Je to jako pomalé mučení, někdy se mi až chce křičet,“ dodává 69letá Katie Jacquesová z Leedsu. Několik lidí už si v Británii kvůli nesnesitelnému hukotu údajně vzalo život, na jeho zdroj se ale odborníkům stále nedaří přijít.

Z místa na místo

V roce 1973 je nedaleko ruského města Povarovo na kmitočtu 4625 kHz zachyceno vysílání krátkovlnné rozhlasové stanice UVB-76, známé také jako „bzučák“.

Stanice přibližně 25krát za minutu, 24 hodin denně vysílá monotónní bzučivý zvuk, který je občas proložen záhadnými slovy. Během následujících desetiletí se stanice navíc několikrát přemístí.

„UVB-76, UVB-76. 93 882 NAIMINA 74 14 35 74. 9 3 8 8 2 Nikolaj, Anna, Ivan, Michajl, Ivan, Nikolaj, Anna. 7 4 1 4 3 5 7 4,“ ozve se 6. června 2010 poblíž Petrohradu.

Tajná ruská zbraň?

O 5 let později je pak signál detekován ve městě Naro-Fominsk. Jen během loňského roku jsou šifrovaných zpráv zachyceny desítky, jaký je ale jejich význam?

Nejrozšířenější je domněnka, že ruská armáda stanici využívá jednoduše proto, aby frekvenci nikdo neobsadil. Podle další teorie slouží k pozorování změn v atmosféře. Nejdivočejší hypotéza tvrdí, že se jedná o spouštěč ruských jaderných raket.

Co se skrývá v hlubinách?

Během studené války američtí inženýři pracují na výstavbě sítě podmořských hydrofonů, s jejichž pomocí by vyhledávali a odposlouchávali sovětské ponorky.

Když přístroje v 90. letech přestanou sloužit vojenským účelům, s nadšením se jich ujmou mořští biologové a geologové z Národního úřadu pro oceán a atmosféru.

Ti jejich prostřednictvím roku 1997 v hlubinách severozápadně od Jižní Ameriky zachytí podivný zvuk, který se šíří do vzdálenosti až 5 000 kilometrů!

Neznámé stvoření

Akustický profil zvuku napovídá, že je živočišného původu – podobný vydávají například keporkaci. Vzhledem k nízké frekvenci by ale takový živočich musel dosahovat několikanásobné velikosti než největší kytovci, které známe.

Druhou možností je, že by mohlo jít o doposud neznámého tvora, který je vybaven extrémně silným zvukovým aparátem.