Spousta lidí by ho nejraději nadobro odstranila. Chtěla by zničit muže, jemuž je ruská carská rodina bezvýhradně oddaná a on má proto ohromný vliv na ruskou politiku. To se ale ukáže jako tvrdý oříšek,
Plány na vraždu Grigorije Jefimoviče Rasputina (1869–1916) proto společně kuje několik spiklenců.
Vůdcem je kníže Felix Jusupov (1887–1967), nechybí poslanec Státní dumy Vladimír Puriškevič (1870–1920), carův synovec velkokníže Dmitrij Pavlovič (1901–1941), velkokníže Nikolaj Michajlovič (1859–1919), kapitán Preobraženského pluku A. S. Suchotin a lékař Stanislav Lazovert.
V politických sférách se šeptá o chystané akci. „Existuje podezření, které ovšem nelze dokázat, že o plánu věděli i další členové rozvětveného romanovského klanu, přesné podrobnosti však neznali,“ říká německý novinář Norbert Frankenstein.
Zrada, jed neúčinkuje!
V Jusupovově paláci se všichni spiklenci scházejí 16. prosince 1916 (podle juliánského kalendáře, podle gregoriánského 29. prosince) krátce před půlnocí a mají všechno do puntíku promyšleno. V malém sklepním salónu s krbem prostřou pro šest lidí.
Připraví koláčky k pohoštění a ve dvou křišťálových sklenkách rozdrtí krystaly cyankáli. Grigorij ale dostává v poslední den večer dvě varování. Petrohradský biskup Isidor mu klade na srdce, aby rozhodně „nevycházel z domu“.
Ministr vnitra Protopopov ho upozorní, jak po městě kolují „zprávy o vraždeném spiknutí.“ Grigorij přesto pozdě v noci odjíždí s Jusupovem v Puriškevičově autě. Řídí doktor Lazovert.
Jenže když společně dorazí do Jusupovova paláce, nic neprobíhá tak, jak chtěli. Rasputin odmítá nabízené víno i pečivo a trvá půl hodiny, než se konečně napije a něco sní. Ale účinek jedu ve víně, který se měl projevit velice rychle, stále není vidět.
Plán se hroutí
„To není možné! Snědl spoustu těch koláčků a vypil už obě sklenice a nic!“ vychrlí ze sebe o chvíli později vyděšený Jusupov před ostatními spiklenci, napjatě čekajícími nahoře v paláci. Uplynula už víc než čtvrthodina od chvíle, kdy Rasputin dopil.
„Co mám dělat? Jenom pořád sliní a každou chvíli krká,“ dodává rozčileně. „Jděte k němu zpátky, a když se nebude nic dít, přijďte za chvíli znovu,“ shodnou se všichni v čele s Puriškevičem. Jusupov se přijde poradit ještě dvakrát.
Potom už je jasné, že jed nefunguje. Kyanovodík se zřejmě uvolňoval pomaleji, než je obvyklé. Příčinou může malá kyselost žaludečních šťáv, protože pil ve velkých dávkách alkohol, nebo také žaludek naplněný jídlem.
Postřelený se pokouší o útěk
Spiklence zachvátí panika. Doktor Lazovert omdlí, velkokníže Dimitrij chce raději vraždu odložit na jindy. Puriškevič ale trvá na tom, že čin musí dokončit. Jusupov si tedy bere svůj revolver a odchází k Rasputinovi. Za chvilku se ozve zvuk výstřelu.
Všichni seběhnou dolů do sklepa.
„Před pohovkou v části místnosti zařízené jako salon ležel na kůži z ledního medvěda Grigorij Rasputin v posledním tažení, nad ním stál s pistolí v pravé ruce naprosto klidný Jusupov, pohled plný nepopsatelného hnusu upřený na obličej starce, kterého právě zastřelil,“ vzpomíná ve svém deníku Puriškevič.
Rasputin se ale vzpamatuje a dokonce se pokusí utéct. Nakonec ho musí dorazit Puriškevič třemi dalšími ranami. Střelba ovšem vzbudí pozornost vojáků. Ti pomohou odklidit tělo, které skončí zatížené řetězy a závažím v Něvě.
