„Jestli to neschválíte, tak odstoupím,“ vyhrožuje královna. Dvůr je zděšen a nizozemské království ohroženo.

„To kvůli té ženské zatracené,“ vzteká se princ Bernhard.  Má na mysli Greet Hofmansovou (1894-1968), nevzdělanou léčitelku, která se vetře do přízně královny Juliány Nizozemské (1909—2004) pod záminkou pomoci její nemocné dcerušce.

Dětství nemá příliš radostné. Narodí se do chudé rodiny přístavního dělníka Fredrika Johnstona, místo vyučení musí začít pracovat jako pokojská a když její matka Hermania v roce 1914 ochrne, musí navíc převzít domácnost.

Ale je to matka, která v ní také probudí zájem teosofii a duchovní nauky. „Pomohly mi vyrovnat se s životními nezdary, smrtí matky, otce i mé milované sestry,“ prozradí později.

Nejprve je obdivovatelkou indického filozofa a duchovního učitele Džiddua Krišnamurtího (1895–1986), později se pod vlivem nizozemského spisovatele Johana Willema Kaisera (1897-1960) dostává ke spiritistům a esoterikům.

Její extrémní pacifistické názory pak definitivně zformuje krutost německé okupace.

Naděje pro nemocnou princeznu

Na radu holandského spiritisty M. J. J. Exlera (1882-1939) to zkusí jako léčitelka a lidé s psychosomatickými symptomy skutečně díky jejímu uklidňujícímu vlivu cítí úlevu. Její renomé roste a s ním i postavení těch, kteří se na ni obracejí.

V únoru 1947 se princezně Julianě narodí čtvrtá dcera, Marijke. Vinou zarděnek, které Juliana prodělala v průběhu těhotenství, se však narodí téměř slepá.

Vyrůstá sice jako šťastné dítě, rodiče však její nemoc trápí. Princi Berhardovi (1911–2004) tehdy někdo z přátel nesměle poradí: „Snad by vám mohla pomoci slečna Johnstonová.“ Krátce nato se téměř negramotná léčitelka objeví u dvora.

Místo pomoci hrozba

Slibuje, že pomůže. Je starostlivá, laskavá a při péči o děvčátko se pomalu sbližuje s její matkou. Když se téhož roku Juliána stává novou nizozemskou královnou, má už Greet v paláci svůj vlastní pokoj.

Přestože Marijke nijak nepomůže, královna zbožné vemlouvavé léčitelce bezmezně věří. „Fascinuje mě její neotřesitelná víra v lepší svět,“ píše si do deníku a dodává, že v jejích slovech poznává mnohé ze svých vlastních ideálů.

Stále častěji se s ní radí nejen v soukromých, ale také státnických záležitostech. Jenže názory, které jí Greet podsouvá, ženou zemi v době zuřící studené války do krize.

Bernhard ví, kde je zdroj těch podivných pacifistických nápadů, ale vidí také, že je Juliána obklopena lidmi, pro které je Greet světicí.

Tak dlouho se chodí…

Snaží se omezit jejich kontakt na léčitelské konzultace, ona zase přesvědčuje Juliánu, že její manžel narušuje harmonii v paláci. Svými radami stále významněji ovlivňuje politiku a staví královnu do opozice proti vládnímu kabinetu.

„Pokud nebude po mém, odstoupím,“ vyhrožuje královna, když Kabinet naléhá, aby podepsala trest smrti pro válečného zločince Williho Lagese (1901-1971).

Tentokrát vláda ustupuje, ale pak přichází plánovaná návštěva USA, kde Juliána na Greetinu radu hodlá kritizovat tvrdý kurz USA proti Sovětskému Svazu. To by pro malé Nizozemsko byla politická sebevražda a tehdy Greet narazí.

Juliána je nucena ustoupit a nechat si napsat nový projev, Bernhard prosadí nařízení, které Greet konečně vykáže z paláce.

Princ udeří novinami

To mu Juliána neodpustí a manželství se ocitá na pokraji rozvodu. Kabinet se snaží krizi urovnat a také zabránit, aby cokoli o vlivu nevzdělané léčitelky proniklo na veřejnost.

Domácí média se sice daří umlčet, německý Der Spiegel však 13. června 1956 publikuje o celé aféře velký článek. Později se ukáže, že informátorem byl sám Bernhard, který doufal, že zveřejnění eliminuje Greetiny příznivce kolem královny. Nemýlí se.

Greet má zamezen přístup ke královské rodině a královna se od ní musí veřejně distancovat. Rozdělit se je však přesto nepodaří. Až do její smrti si dopisují.