V období renesance se všeobecně věřilo, že Země je Božím výtvorem, dokonalým středem vesmíru, kolem něhož obíhají všechny ostatní planety a hvězdy, a že je placatá.
Ti, kteří se odvážili vystupovat proti církevnímu učení, byli v lepším případě exkomunikováni a uvězněni.
Jiní však byli za své přesvědčení popraveni. Jedním z nich byl i Giordano Bruno. Italský mnich zemřel v únoru roku 1600 na hranici.
NEUSTÁLÝ ŽIVOT PSANCE
Giordano Bruno, vlastním jménem Filippo, se narodil v roce 1548 nedaleko Neapole. Jméno Giordano přijal až jako člen dominikánského řádu, kam vstoupil jako patnáctiletý.
Za své názory, které popíraly církevní učení, byl však prohlášen za kacíře a od roku 1576 byl prakticky neustále na útěku. Procestoval většinu západní Evropy, pro své názory ale nikde dlouho nevydržel.
V roce 1591 obdržel pozvání k návratu do Itálie, na krátkou chvíli dokonce vedl katedru matematiky na univerzitě v Padově, než ho vystřídal Galileo. O rok později ho ale jeden z jeho žáků udal, Bruno byl zatčen inkvizicí a poslán do Říma.
Ve vězení byl pravděpodobně krutě mučen, ale odmítl odvolat své názory.
Kromě toho, že popíral učení o věčném zatracení, božském původu Ježíše Krista a další, prohlašoval mimo jiné, že Koperníkova heliocentrická teorie je aspoň zčásti pravdivá, přestože Slunce není středem vesmíru, ale jen jednou z mnoha hvězd, a že vesmír je nekonečný.
To odporovalo Bibli a samozřejmě to bylo církevním představitelům velkým trnem v oku.
BYL POPRAVEN UPÁLENÍM
Po sedmi letech strávených ve vězení byl Giordano Bruno 8. února 1600 odsouzen ke smrti upálením. Podle dobových svědectví po vyslechnutí rozsudku prohlásil: „Vy všichni, kteří mě odsuzujete k smrti, máte větší strach než já, jenž smrt podstupuji.“
Všechny jeho spisy byly zařazeny na Index zakázaných knih a setrvaly tam až do jeho postupného zrušení ve 20. století, kdy už se dávno vědělo, že Koperník, Bruno i Galileo měli se svými teoriemi o vesmíru částečně pravdu.
Bruno byl popraven o devět dní později na Náměstí květin v Římě a popel byl vhozen do Tibery. Ještě na hranici se tvrdošíjně odvracel od kříže, který mu podávali.
Zemřel za myšlenky, které výrazně předběhly svou dobu, přestože pro ně nemohl mít skoro žádné důkazy.