Byl všestrannou renesanční osobností, která předběhla svou dobu o několik staletí. Proslul především světoznámým portrétem Mony Lisy. Vedle malování obrazů se věnoval sochařství, architektuře, přírodovědě, hudbě, vynalézání a psaní. Co jste ale o tomto slavném umělci nevěděli?
1. Kdo byli jeho rodiče?
Šest století se historici přeli o to, kdo vlastně byli rodiče Leonarda da Vinci (1452 – 1519), pravděpodobně nejslavnějšího malíře a učence všech dob. Znali pouze údajné křestní jméno jeho matky – Caterina.
V roce 2008 italští badatelé publikovali studii o da Vinciho rodině. Ta dává dohromady otrokyni Caterinu s florentským právníkem Serem Pierem. Právě oni měli být rodiči Leonarda. Sami vědci ale ve studii přiznávali, že jejich teorie má spoustu bílých míst.
„V těch letech ale není ve Vinci (vesnice, kde se Leonardo narodil – odtud jeho přídomek) ani v okolních usedlostech o žádné Caterině ani zmínka,“ říká Francesco Cianchi, jeden z autorů studie.
Jediná Caterina v širokém okolí pak údajně měla být otrokyně ve službách Ser Pierova zámožného přítele.
Patnáctiletá milenka
Podle emeritního profesora Oxfordské univerzity Martina Kempa byla da Vinciho matkou Caterina di Meo Lippi. Dívka v patnácti letech osiřela a žila se svou babičkou na samotě uprostřed polí zhruba kilometr a půl od Vinci.
Díky odlehlosti tak studie z roku 2008 tuto Caterinu evidovat nemohla. Podle Kempa ji Ser Piero svedl, když bylo Caterině patnáct.
Dům Casa di Anciano, zhruba tři kilometry od Vinci, je dnes cílem mnoha turistů, kteří do něj jezdí jako na poutní místo zrodu velkého génia. Podle Kempa ale jezdí špatně – Leonardo se měl narodit v domě dědečka z otcovy strany přímo ve Vinci.
2. Byl opravdu samouk?
Leonardo da Vinci neměl žádné formální vzdělání. Nikdy nestudoval žádnou školu, prosadil se sám. V lidské historii jde o něco nevídaného – za génia ho označují malíři, inženýři, vynálezci, vědci i filozofové.
Svými poznatky obohatil téměř všechny vědní oblasti své doby: anatomii, fyziologii, botaniku, paleontologii, kartografii, geologii, matematiku, chemii, aerodynamiku, astronomii, optiku, mechaniku, hydrauliku i akustiku.
Na každé dílo se připravoval s neobyčejnou pečlivostí, jen málo jich však dovedl do konce. Na to byl jeho život příliš krátký. Budoucím pokolením Leonardo zanechal monumentální literární odkaz – tisíce stránek, naplněných poznámkami.
Víme, že připravoval velké dílo o anatomii člověka, dílo o přírodě, o světle a stínu, o malířství. Ani jedno však nedokončil. Leonardo nepsal latinsky, ale florentským nářečím – jazykem, kterému se říkalo volgare.
Aby mohl mluvit o vědě lidovou řečí, musel ji dotvořit, obohatit o nové a přesné výrazy. Napsat její slovník a gramatiku zůstalo bohužel také jenom nesplněným přáním.
3. Vynalezl stroj času?
V pozůstalosti tohoto všestranného génia nacházíme nákresy kuličkového ložiska, padáku, tanku, ponorky nebo vrtulníku. Mnozí lidé se proto domnívají, že Leonardovy nápady nemohly vzniknout jen tak.
Podle nich slavný učenec a umělec dokázal zahlédnout střípky budoucnosti. Odvážnější dokonce tvrdí, že se mu podařilo sestrojit stroj času, kterým zavítal do naší doby a po návratu zakreslil, co spatřil.
Jiní si naopak myslí, že ve skutečnosti pochází z naší doby a strojem času se přenesl do minulosti. Nedokázal už ale nalézt cestu zpět. Mnozí záhadologové dokonce věří, že Leonardo získal své znalosti od mimozemšťanů.
4. Dokázal předpovídat budoucnost?
Velké množství badatelů je navíc přesvědčeno o tom, že Leonardo do svých obrazů zakreslil tajná poselství. Jedno z nich se má prý nacházet i ve slavném obraze Poslední večeře.
Italská vědkyně Sabrina Sforza Galitzia tvrdí, že Leonardo nad vyobrazení Krista umístil astrologicko-matematickou šifru, která obsahuje datum konce světa.
Má jím být 21. březen roku 4006. „Tohle je skutečný da Vinciho kód, nikoli to, co zpopularizoval spisovatel Dan Brown,“ tvrdí Galitzia v narážce na slavný román Šifra mistra Leonarda, podle nějž génius do obrazu Poslední večeře zakomponoval pravdu o skutečném vztahu Ježíše a Máří Magdalény.
5. Proč jej zajímaly zkameněliny?
Teprve před několika lety byly objeveny záznamy, které dokazují, že Leonardo byl zřejmě prvním člověkem, který se systematicky věnoval zkoumání fosilií. Studoval zkameněliny mořských tvorů, které se našly v horách severně od Milána.
Dokázal dokonce rozpoznat jejich původ – a pochopil, že celá oblast musela být dříve oceánem. Už jen tímto předběhl celou vědeckou společnost o staletí.
Záznamy z da Vinciho deníků ukázaly, že se živě zajímal také o zkamenělé stopy, které pravěcí tvorové v sedimentu zanechali.
Tento fenomén přitom začala moderní věda studovat až v druhé polovině 20. století – a i s nejmodernějším vybavením došli vědci ke stejnému závěru jako Leonardo před 600 lety!
Není divu, že významný paleontolog Andrea Baucon označil Leonarda za otce ichnologie – což je právě věda o stopách zkamenělých organismů.
6. Kdo je tajemná Mona Lisa?
Nejslavnějším dílem Leonarda da Vinciho – a možná nejznámějším obrazem vůbec – je portrét ženy, nazvaný Mona Lisa. Toto dílo obklopuje řada tajemství. Nevíme, kdo je ona tajemně usmívající se žena, ani kdo stál Leonardovi skutečně modelem.
Nejčastěji se uvádí, že je portrétem Lisy, manželky florentského obchodníka Franceska del Giocondo. Jinde se uvádí, že na obraze je zobrazena manželka milánského vévody Beatrice D’Este. Existují i další teorie.
Podle jedné sloužil da Vincimu jako model jeho oblíbený žák, kterého Mistr zpodobnil jako ženu, možná se jedná dokonce o autoportrét a stárnoucí Leonardo nakreslil sám sebe jako tajuplnou krásku.
Speciální rentgeny dokonce poukazují na to, že pod finální vrstvou jsou další tři obrazy. Tato skutečnost vede odborníky k teorii, zda Mona Lisa nebyla těhotná.
Po speciálním laserovém a počítačovém odstranění několika vrstev se totiž objevil obraz, na kterém má Mona Lisa obličej zahalený jemným šátkem. Ten byl kdysi typický pro ženy, které čekaly miminko.
Kdo vyluští tajuplná vodítka?
V obraze je také ukryta celá řada tajemných písmen, čísel i znaků. Pokud by je někdo rozluštil, mohlo by prý jít o nová vodítka k určení postavy na obraze nebo k datování jeho vzniku.
Není totiž ani úplně jisté, zda Leonardo obraz maloval v letech 1503 až 1506, jak se nejčastěji uvádí. Originál Mony Lisy můžete vidět v pařížské galerii Louvre.
7. Proč psal zrcadlově?
Leonardo da Vinci byl nejzajímavějším, nejzmiňovanějším a nejvýraznějším levákem v dějinách. Psal levou rukou tzv. zrcadlovým písmem, zapisoval tak své poznámky a náčrtky kdykoli a kdekoli do zápisníku, který nosil neustále při sobě.
V dětství se přitom naučil psát pravou rukou, kterou se v průběhu života podepisoval a psal i oficiální korespondenci, jak je zřejmé například z dopisu Ludovicu Sforzovi, vévodovi milánskému.
Dopis z roku 1482, kde mocnému milánskému vladaři nabízí své služby konstruktéra válečných zbraní a strojů, architekta, malíře a sochaře, je psán běžným způsobem zleva doprava, pravou rukou.
Do svých osobních zápisníků, kam ukládal své postřehy a myšlenky, stejně jako kreslil obrázky a náčrty konstrukcí svých technických vynálezů, ale zapisoval po celý život převážně levou rukou.
Jaké psaní ovládal lépe?
V zachovaných zápisnících lze ovšem najít místa, kde se těsně vedle sebe potkává písmo psané způsobem zleva doprava pravou rukou, a písmo zrcadlové, vedené zprava doleva levou rukou.
Z toho je možno usoudit, že oba dva způsoby zápisu ovládal Leonardo zcela běžně a podle momentální potřeby ve svých soukromých poznámkách využíval obojí způsob, přestože upřednostňoval psaní zrcadlové.
Psaní zprava doleva, tedy zrcadlové psaní, dlouho považovali vědci za projev geniality, anebo za způsob šifrování poznámek. Nové výzkumy ale prokázaly, že ani jedna z těchto teorií neplatí.
K rozluštění takto „šifrovaného“ písma přece stačí text jednoduše přiložit k zrcadlu. Důvod je prostší – pro leváky jde totiž o nejsnazší metodu psaní, která vychází z přirozeného pohybu ruky a paže „od středu těla ven“.
Je tedy nejjednodušším a nejlogičtějším řešením levákových obtíží při psaní písma, vytvořeného pro praváky.
8. Létající stroje
Létání Leonarda vždy fascinovalo.
Vytvořil podrobné nákresy ptáků v letu, později i plány na sestrojení několika typů létajících strojů včetně helikoptéry poháněné čtyřmi lidmi (která by patrně nefungovala, neboť by začala celá rotovat) a lehkého kluzáku, kterému říkal „pták“.
Počátkem roku 1496 neúspěšně vyzkoušel létací stroj, který sám sestrojil. Kromě konstrukcí napodobujících křídla ptáků vytvořil i jednu podle netopýřích křídel. Tu považoval za nejdokonalejší. Napsal si o ní:
„Uvědom si, že tvůj pták nesmí napodobovat nic jiného než netopýra. A to proto, že letí pomocí blány, a nikoli peří jako u ptáků. Řečený pták se musí zvednout do velké výše větru, jeho křídla proto musejí být odolná, ze silné vydělané kůže a silných provazů.“
Sen každého vojevůdce
Leonardo vynalezl i padák. „Má-li člověk nad sebou stanovou střechu z hustého plátna o rozměru 4 x 4 metry, bude moci bez úhony spadnout z jakékoli výšky,“ napsal si do zápisníku. Sám však padák nikdy nesestavil ani nevyzkoušel.
Jeho deníky obsahují také několik vynálezů vojenského charakteru – kulomet, obrněný tank nebo klastrovou bombu (tj. bombu, která se během letu rozdělí na několik střel). Zkonstruoval i převratný typ děla, které mělo možnost nastavení úhlu a výšky. Bylo pohyblivé a plně využitelné v boji.
