Ve svém oboru byli špičkami a mnohdy svými vynálezy předběhli dobu. Ovšem jejich výzkumy byly finančně náročné. A tak se mnohdy tito géniové zaprodali ve jménu vědy. Komu a z jakého důvodu? Stálo jim to za to?
Wernher von Braun (1912–1977)
Synonymem pro osobu, která si jde tvrdě za splněním svých velkolepých plánů a snů bez ohledu na to, kdo jí s jejich realizací pomůže, se stalo jméno německého konstruktéra raket Wernehra von Brauna.
Ten pro nacisty vyrobil první balistické rakety V-2 s doletem 300 km, aby po válce pracoval pro americký vesmírný program NASA, pro který vytvořil rakety Redstone, Juno I a II a následně Saturn V, díky které Američané dobyli Měsíc.
Ferdinand Porsche (1875–1951)
Národnost: Němec, mezi roky 1918-1935 byl československým občanem
Úspěchy: řada úspěšných modelů automobilů včetně VW Brouk, návrh tanku Tiger II, stíhač tanků Ferdinand a prototyp supertěžkého tanku Maus
Narodil se ve Vratislavicích nad Nisou, kde žil až do 18 let. V jeho rodném domě se dnes nachází muzeum automobilky Škoda. Roku 1931 si založil vlastní firmu na výrobu automobilů a zaměstnal v ní řadu špičkových inženýrů.
Spolu s nimi začal pracovat i na konceptu lidového vozu (německy Volks Wagen), jehož cena se měla pohybovat pod 1000 říšskými markami. Smlouva na jejich výrobu byla uzavřena v roce 1934.
Místo lidového vozu vojenská výroba a tanky
O 4 roky později začal Porsche stavět tovární halu k jejich produkci. Kvůli začínající válce se v ní ale místo lidového vozu začaly vyrábět lehké vojenské osobní automobily Kübelwagen.
Porsche navrhl i tank označovaný jako Tiger II, ačkoliv se nakonec realizoval protinávrh firmy Henschel. Již vyrobené podvozky proto později použil pro těžký stíhač tanků Ferdinand. Pouze do fáze dvou prototypů se dostal jeho návrh supertěžkého tanku Maus.
Prsten s umrlčí lebkou od Himmlera
Porsche byl členem NSDAP od roku 1937, v SS dosáhl hodnosti Oberführera. Za jeho zásluhy mu byl dokonce roku 1944 propůjčen prsten s umrlčí lebkou (Totenkopfring), jež uděloval samotný vůdce SS Heinrich Himmler.
Po válce byl pozván do Francie pod záminkou, že může své vozy vyrábět tam. Byl ale zatčen jako válečný zločinech. Roku 1948 byl tribunálem pro válečné zločiny shledán nevinným.
Gerald Bull (1928–1990)
Národnost: Kanaďan, později získal americké občanství
Úspěchy: dělo HARP a projektily Martlet, granáty ER, dělo GC 45 a dále Baby Babylon a Babylon
Bull vystudoval Ústav pro letecká studia na Torontské univerzitě. Poté začal vyvíjet dělo označované jako HARP o délce 36 m a s dostřelem 150 km.
Dopravit pomocí něj 1 kg nákladu na oběžnou dráhu by tehdy vyšlo na 600 dolarů, zatímco v roce 1990 stálo totéž (pomocí raketoplánu) 1000 dolarů. Jeho projekt ale nakonec odmítli financovat Kanaďané i Američané. Paradoxem je, že podobné dělo s názvem SHARP začaly USA vyvíjet v roce 1992.
Krycí název: Mírová družice
V roce 1988 jej oslovil Saddám Husajn, který ho pozval na návštěvu Iráku. Chtěl vypustit mírovou družici do vesmíru a požádal Bulla, aby mu s tím pomohl. Tomu by se tak vyplnil životní sen, a proto rád souhlasil.
Nejprve vytvořil menší prototyp děla Baby Babylon o délce 52 metrů. Poté začal stavět dělo Babylon s hlavní o délce 156 metrů.
Stále hovořil o stroji k vyslání družice do vesmíru, Husajn však chtěl projekt Babylon využít ke sjednocení Arabů a vrhat jím po okolních státech chemické látky.
Kdo zabil druhého „von Brauna“?
Došlo mu to příliš pozdě! Dne 22. března 1990 byl Bull nalezen mrtev s pěti kulkami v těle před svým bytem v Bruselu. Původně se mělo za to, že se ho zbavil izraelský Mosad kvůli vývoji zbraní pro Irák.
Nyní ale převládá názor, že ho zabili samotní Iráčané, protože již byli schopní projekt dokončit bez něj a nelíbila se jim jeho upovídanost.
Projekt Babylon nakonec nikdy nebyl dokončen, protože britští celníci zabavili dodávky součástek, které Bull objednal různě po celém světě.
Werner Heisenberg (1901–1976)
Národnost: Němec
Úspěchy: Nobelova cena za fyziku za podíl na objevu kvantové mechaniky, matematický model atomu, Heisenbergův princip neurčitosti, vývoj jaderné bomby
Heisenberg nebyl přesvědčený nacista, ale rozhodl se zůstat v rodné zemi i po vypuknutí 2. světové války. Stal se tak hlavní osobou německého projektu na sestrojení jaderného reaktoru a jaderné zbraně.
Nikdy nevstoupil do NSDAP a ani s nacisty přímo nesympatizoval, přesto to byl on, kdo v nich vzbudil zájem o energii z jádra. V září 1939 proto vznikl Uranverein (Uranový spolek), který sdružoval největší německé vědecké mozky té doby.
Neblahý konec řetězové reakce
Heisenberg v té době dokončil v Lipsku stavbu prvního funkčního jaderného reaktoru na světě.
Dlouho se mu ale nedařilo zažehnou řetězovou reakci štěpení, poprvé se mu to podařilo až v srpnu 1941. Vzápětí ale přišla studená sprcha v podobě omezení financí pro projekt.
Hitler měl za to, že konec války byl na dohled, a tak pokračování vývoje jaderné zbraně považoval za plýtvání zdroji.
Bomba velká jako ananas
Když blesková válka selhala, svolal Hitlerův oblíbený ministr Albert Speer poradu, na které Heisenberg co nejsrozumitelněji vysvětlil výhody jaderné zbraně. Leteckého maršála Milcha zajímalo:
„Jaký rozměr bude mít bomba, která by mohla zničit milionové město?“ „Nebude větší než ananas,“ odvětil mu na to sebevědomě Heisenberg. Jeho odpověď vyvolala senzaci, která byla ovšem zchlazena výpočtem, že bomba by byla k dispozici nejdříve za pět let.
Jak pilně pracovali němečtí uranoví vědci?
Mezitím se informace o vývoji německé jaderné zbraně dostaly i ke spojencům.
Když se jejich přední vědci shodli na tom, že by Německo mohlo bombu vyrobit, stalo se jejich hlavním cílem zničení továrny na výrobu těžké vody v norském pohoří Hardanger Vidda asi 200 km od Osla. Uspěli, a Německo atomovou bombu vyrobit nestihlo.
Členové Uranového spolku byli po válce zadrženi. Šířili pak zvěsti, že vývoj zbraně schválně zdržovali, aby ji Hitler nemohl použít. Později odtajněné záznamy o jejich každodenní práci ale prokazovaly opak.
Sergej Koroljov (1907–1966)
Národnost: Rus
Úspěchy: podílel se na vývoji rakety R-7 a Sputniku 1, vypuštění psa Lajky i prvního člověka, Jurije Gagarina, do vesmíru
Sergej Koroljov byl členem sovětského týmu, který byl po druhé světové válce vyslán do Německa zkoumat jimi vyvinuté zbraně, včetně rakety V-2. Po návratu do rodné země pracoval na vylepšeních této německé rakety.
V roce 1950 se pak pustil do vlastního projektu balistické rakety R-7. Na jaře roku 1952 se stal kandidátem na členství v komunistické straně, pokud chtěl dále pokračovat na vývoji raket.
Slavný raketový inženýr vězněm v gulagu
Visel nad ním ovšem škraloup „nepřítele lidu“. Nacisté totiž roku 1938, aby oslabili Sověty, podvrhli Stalinovi důkazy o zradách mezi jeho nejvyššími vojenskými veliteli. Nastaly čistky, které se nevyhnuly ani raketovému ústavu, kde pracoval Koroljov.
Nejvyšší vedení bylo popraveno, on byl jako „nepřítel lidu“ odsouzen k 10 letům v gulagu, kde pracoval v dole na zlato a úplně si tam odrovnal zdraví.
Do kosmu dostal Gagarina sovětský lid
Nakonec byl do komunistické strany přijat, a dokonce získal i dekret, že byl v roce 1938 odsouzen neprávem. Když vývoj jeho balistické rakety R-7 dospěl roku 1957 do stádia zkoušek, přesvědčil politiky a generály, že by mohla vynést do vesmíru družici Sputnik.
Došlo k tomu 4. října 1957. Když chtěl však svět znát jméno jejího autora, sovětský diktátor Nikita Chruščov odpověděl: „Otec družice? To je přece všechen sovětský lid!“
Přísně utajovaný „Velký konstruktér“
Stejnou odpověď dostala švédská Akademie věd, která chtěla udělit Nobelovu cenu autorovi družice i tomu, kdo dostal do vesmíru prvního člověka, Jurije Gagarina. Koroljov musel i kvůli své minulosti žít v utajení a nesměl vystupovat na veřejnosti.
Pro jeho identifikaci se používalo označení „hlavní konstruktér“. Až poté, co roku 1966 zemřel na infarkt, se sovětský lid i svět dozvěděli, komu vděčí za úspěchy při dobývání kosmu.
Igor Kurčatov (1903–1960)
Národnost: Rus
Úspěchy: vedl tým, kterému se povedlo sestrojit první sovětskou jadernou bombu, stál za otevřením první jaderné elektrárny i vývojem jaderných reaktorů pro ponorky
Američané začali na vývoji jaderné bomby pracovat v červnu 1942, když spustili svůj projekt Manhattan.
Sovětský jaderný program byl zahájen jen s nepatrným zpožděním, v březnu 1943, kdy vůdce Josifa Stalina o nutnosti vytvořit vlastní atomovou bombu přesvědčil fyzik Igor Kurčatov.
Ovšem zanedlouho se ukázalo, že USA měly před SSSR velký náskok při spouštění řetězových štěpných reakcí. Zatímco Američanům se zdařila už v prosinci 1942, Sovětům teprve na Vánoce 1946.
Silou jádra, nikoli armády ovládneš svět
Až po úspěšných jaderných útocích Američanů na Hirošimu a Nagasaki (srpen 1945) pochopil Stalin, že v nové době už mu nestačí dobýt území pomocí silné armády, ale sílu musí demonstrovat atomovým hřibem.
Proto sovětský jaderný program nabral v srpnu 1945 na rychlosti. Země, která se ještě nevzpamatovala z následků druhé světové války, ztrojnásobila výdaje na vědu, štědře odměňovala vědce a k dispozici dala 300 000 vězňů, aby dobývali uran.
Dobrá práce sovětských zpravodajů
Sovětským špiónům se podařilo získat informace o americké bombě, což postup týmu okolo Kurčatova výrazně urychlilo. První sovětská bomba pak jako by z oka vypadla bombě Fat Man (tlouštík), kterou Američané svrhli na Nagasaki.
Pod Kurčatovovým vedením byla pak v roce 1953 otestována první sovětská termojaderná bomba, o rok později spuštěna první jaderná elektrárna na světě a v roce 1958 zkonstruován reaktor pro ledoborce a ponorky.
Ač si Kurčatov uvědomoval úskalí jaderného programu a hrozbu světové apokalypsy, byl energií jádra fascinován natolik, že si morální a politické dopady svých objevů nepřipouštěl.