„Nejprve jsem se proplazili minovým polem, v tichosti přestříhali ostnaté dráty, přeskákali zbytky překážek… A pak už jen čekáte, odkud to do vás Němci či Italové zblízka ,nasypou‘.

Tenkrát jsme měli štěstí, protože jsme zaútočili tak nečekaně, že utekli,“ vzpomínal válečný hrdina Stanislav Hnělička, jenž získal za své činy a odvahu Řád bílého lva.

Přístav ležící v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem měl pro obě strany konfliktu veliký strategický význam.

Kdyby se jej zmocnily německé Afrikakorps a italské jednotky, mělo by to pro Brity i Sovětský svaz, jehož vojáci se právě stahovali zpět k Moskvě, téměř katastrofální následky.

Navíc by se Němci dostali k opravdu velkorysým zásobám ropy, což by jim pomohlo kontrolovat situaci.

Čechoslováci na scéně

Mezi roky 1941 a 1942 bylo o Tobruk svedeno několik bitev a přístavní město bylo několikrát dobyto. 11. dubna 1941 byl Tobruk obklíčen německo-italskými vojsky.

Obklíčené území hájily britské a australské jednotky, které byly v říjnu 1941 vystřídány čerstvými silami. Mezi ně patřila i polská Samostatná brigáda karpatských střelců, jíž byl podřízen také 11. československý pěší prapor.

643 Čechoslováků hájilo Tobruk do posledního dechu. Pouštní krysy, jak jim říkali Němci, se nevzdávaly. Naopak. „V pouštní řeži nemůžete při dělostřeleckém ostřelování a křížové palbě z nepřátelských pevnůstek brát ohled ani na vlastní raněné.

Napětím se až dusíte a chcete přežít. Pro nás, ,zrádce‘ z protektorátu, neexistovalo zajetí. Snad jen mučení, výslech a pak kulka či oprátka.

Raději bychom se zastřelili,“ vzpomínal na horké chvilky, o nichž se mu mluvilo jen ztěžka, hrdina Hnělička (1922–2016).

Uhájili jej

Uhájit Tobruk se Spojencům s Čechoslováky podařilo. 18. listopadu zahájila 8. britská armáda útočnou operaci s krycím názvem „Crusader“.

Podle plánu měla tobrucká posádka ve vhodném okamžiku podniknout výpad z jihovýchodní části perimetru a navázat kontakt s hlavními silami. Boje probíhaly se střídavými úspěchy a britským jednotkám se podařilo 5. prosince do Tobruku „vysekat“ spásný koridor.

Střetnutí jednotek, kterého se aktivně účastnil i 11. československý pěší prapor, skončilo 10. prosince 1941.