Při hledání „superschopností“ se není třeba hned obracet na stránky komiksů nebo k laboratořím genetických inženýrů, stačí vyprovokovat přirozený výběr k evolučně výhodné mutaci genomu a superčlověk je na světě.

I v jeho případě ovšem platí, že není všechno zlato, co se třpytí.

Spánkem strávíme třetinu života, déle člověk vydrží nejíst než nespat. K načerpání fyzických a mentálních sil se doporučuje naspat přibližně 7-8 hodin denně, při déletrvající spánkové deprivaci se člověk vystavuje riziku celé řady zdravotních komplikací.

To ale neplatí pro nositele genové mutace, patřícím k 1-3 % světové populace, kteří si k plné noční rekonvalescenci vystačí s pouhými čtyřmi až šesti hodinami.

Splašený orexin

Osobám s neobvykle nízkou potřebou spánku se začala v roce 1996 věnovat profesorka neurologie z Kalifornské univerzity Ying-Hui Fuová.

Impulsem bylo setkání se ženou, která se snažila zjistit, proč se celá její rodina včetně jí samotné probouzí každý den v brzkých ranních hodinách plně odpočatá.

Po letech výzkumu profesorka a její kolegové identifikovali řadu mutací genů, které tuto anomálii vysvětlují, například varianty genů ADRB1 nebo Npsr1. V roce 2009 k nim ale přibyl další pozoruhodný „viník“.

Transkripční represor DEC2 je gen kódující protein, který pomáhá vypínat expresi ostatních genů. Patří k nim i gen pro hormon orexin, peptid, který napomáhá organismu udržovat bdělost a jeho nedostatek vyvolává mimo jiné i narkolepsii.

Tímto způsobem DEC2 řídí cirkadiánní hodiny člověka – funguje jako hráz, která reguluje množství orexinu puštěného do oběhu. Mutace na genu DEC2 ale tuto schopnost oslabuje.

Za delším dnem i životem

Ačkoliv se tato mutace považuje za spánkovou poruchu, nepojí se se žádnými známými negativními zdravotními následky. Profesorka Fuová naopak zjistila, že mutace krátkého spánku propůjčuje svým nositelům některé vítané „vedlejší účinky“.

K pacientům, kteří prošli rukama výzkumníků, patří například i Abby Rossová, psycholožka z Miami, která, sama již na penzi, v průběhu 37 měsíců uběhla 37 maratonů.

Fyzická aktivita do pokročilého věku nebo optimistický pohled na život jsou pouze některými z řady behaviorálních znaků, kteří majitelé mutace genu DEC2 sdílejí.

Studie z roku 2019 naznačuje, že by také mohli být chráněni před neurodegenerativními chorobami a profesorka Fuová dokonce pracuje s hypotézou, že se s mutací krátkého spánku pojí dlouhověkost.

Výhody i pro sovy

Další výzkum se má v plánu soustředit na odhalení způsobů, jak navodit účinky známých mutací pomocí medikamentů. Nejen k léčbě spánkových poruch, z benefitů těchto „ranních ptáčat“ by tak mohli těžit i všichni ti, pro které je spánek nedostatkovým zbožím.

„Mým dlouhodobým cílem je naučit se jednou dost k tomu, abychom mohli manipulovat spánkovými drahami, aniž bychom si poškodili zdraví,“ uvedla Fuová, „každému by se hodilo více hodin bdění, i když se jen díváte na filmy.“