„Všichni lidé byli stvoření jako sobě rovní,“ šeptá si generál Lafayette slova z ústavy Spojenýhc států amerických. I když je poddaným francouzského krále, velmi silně ho ovlivňují názory filozofa Jeana Jacqua Rousseaua a dalších osvícenců.
V Americe, kde lidé povstali proti britské koruně, proto vidí vzor liberálního státu.
15. června 1777 přistává Gilbert du Morier, markýz de La Fayette (1757–1834) na americké půdě. Vylodí se v Charles Townu (dnešní Charleston) v Jižní Karolíně. Strávil na moři 54 dnů a během plavby se učil anglicky.
Nyní je z nového kontinentu nadšený. „Všeobecně tu vládne prostota, touha prokázat lidem laskavost, láska k vlasti a ke svobodě, nádherná rovnost. Tady má i nejchudší člověk stejnou váhu jako ten nejbohatší,“ píše nadšeně své ženě.
Nechce ale zůstat v Charles Townu. Dostává zprávy, že se chystá útok proti Britům. Chce, aby on i jeho muži byli co nejdříve začleněni do americké armády.
Proto prodá loď, aby mohl financovat cestu svých mužů do Filadelfie, sídla amerického Kongresu a štábu revolučního velitele George Washingtona (1732–1799).
Filadelfie: Dobrodruzi čekají na přijetí
Markýzovu výpravu trápí vedra. Musí složitě obcházet bažiny i hluboké lesy, a to jejich pouť prodlužuje. Kromě toho si musí dávat velký pozor na všudypřítomné zvědy nepřátelských Indiánů, kterým bílí muži leží v žaludku.
Proto teprve 22. července 1777 spatří Independence Hall ve Filadelfii. Slavná budova s věžičkou, ve které 4. července 1776 podepsali zástupci třinácti amerických států Prohlášení o nezávislosti, se mu vryje do paměti. Právě proto sem přijel bojovat.
Zatím tu ale Francouzi žádné velké nadšení nevzbuzují. Musí stát před Kongresem na ulici, na přijetí zde čekají několik dní.
Někteří američtí politici si dokonce myslí, že jim jde o to „po zádech amerických důstojníků vyšplhat k vysokým hodnostem“ a považují je hlavně za dobrodruhy.
Belmont u Filadelfie: V revolucionáři vidí otce
Před mladičkým Francouzem stojí 10. září 1777 stojí vysoký muž. Má hubenou tvář posetou stopami po neštovicích. Tvrdé rysy prozrazují poctivého a charakterního muže.
„Nepatřil mezi žádné krasavce, měl delší nos, úzká ramena, nepříliš dobré zuby, které později nahradila dřevěná protéza,“ píše současný autor Ivan Brož o Georgi Washingtonovi. Na markýze udělá ohromný dojem.
Později sám říká, že v něm viděl „otce, o něhož ho připravil dělový náboj u Mindenu“. La Fayette se před Američanem promenáduje s generálskou šerpou, kterou získal už 7. prosince 1776 v Paříži.
„Mám značné vojenské znalosti a dovednosti,“ snaží se ho přesvědčit co nejvybranější angličtinou, kterou se teprve nedávno naučil.
Brandywine: Bitevní křest se zraněním
„Není mi lehko u srdce, když musím francouzskému důstojníkovi ukazovat svoji chudou a rozdrbanou armádu,“ říká Washington, když absolvují procházku vojenským ležením „Pane, jsem zde proto, abych se učil, a nikoliv proto, abych učil,“ odpoví mu ale skromně La Fayette.
Právě tím zřejmě Washingtona přesvědčí, že svůj úmysl zasáhnout do bojů proti Britům myslí opravdu vážně. Americký vojevůdce mu proto ustupuje. 11. září 1777 zamíří oba bok po boku do víru bitvy u říčky Brandywine v Pensylvánii.
La Fayette tu ještě nemá žádné velitelské pravomoci. Jenom Washingtonova chladná hlava a statečnost vojáků včetně La Fayetta, který se ocitá v přímé palbě, zabrání úplné katastrofě. Markýz je zraněn, ale jde naštěstí jenom o pouhé škrábnutí na noze.
Yorktown: Společně k vítězství
Z přístavu ve francouzském Rochefortu vyráží La Fayette 20. března 1780 na druhou cestu do Ameriky. Původně měl vyrazit už o čtrnáct dní dříve, ale zdržela ho bouře na moři.
Jakmile přirazí k molu v bostonském přístavu, kromě spousty lidí na něj zde čeká i dopis od Washingtona se slovy:
„Těším se, že Vás obejmu s celou vřelostí láskyplného přítele.“ Když se po roce a půl znovu potkají, La Fayette má pocit, že Washington zestárl o deset let. Američan ale po boku svého přítele znovu ožije.
Po večerech spolu ve svitu plápolajících svíček plánují další bojovou taktiku. Čeká je ještě rozhodující bitva u York Townu. Boje probíhají mezi 30. zářím a 19. říjnem 1781 a skončí jejich vítězstvím.
Britská posádka kapituluje 17. října 1781. O pět dní později už míří zpátky do Evropy.
