Výzkum mořských biologů pod vedením Marcuse Drymona v Mexickém zálivu zveřejněný v odborném časopise Ecology, při němž vědci vypumpovali žaludky 105 žralokům, ukázal, že u 41 jedinců se ve vnitřnostech našly zbytky suchozemských zpěvných ptáků – vrabců, holubů či datlů.
Co jí mladí a co starší žraloci?
Genetická analýza z natrávených obsahů žaludků doložila, že se jídelníček žraloků tygřích (Galeocerdo cuvier) v určitém období jejich života odlišuje, mláďata žraloků totiž nejsou schopna pozřít větší kořist, a tak si vystačí se suchozemským ptactvem.
„Žraloci tygří uvidí snadnou kořist a hned se po ní vrhnou, to víme už dlouho.
Ale překvapilo mě, když jsem se dozvěděl, že žerou i zpěvné ptáky – myslel jsem si, že jdou spíš po těch mořských,“ říká přírodovědec Kevin Feldheim z Chicagského muzea.
„Byl to jeden z nejskvělejších projektů, na kterých jsem se podílel, pomocí analýzy DNA.“ Nejedná se o první případ, kdy se žraloci tygří živí ptáky. „Na Havaji existuje místo, kde se učí létat mláďata albatrosů. A dospělí žraloci tygří tam na ně číhají,“ popisuje Feldheim.
Nedolétli, kam potřebovali
Nová studie je však první, jež dokazuje, že se žraloci živí zpěvnými ptáky žijícími primárně na pevnině. Podle Drymona doba, kdy žraloci lovili ptáky, korelovala s maximální migrací daného druhu nad mořem. Ptáci unavení po dlouhém letu padají do moře, kde se stávají potravou žraloků.
Mořská popelnice
Žralok tygří, ačkoli je znám jako vrcholový predátor, se také vyznačuje tím, že spořádá, na co přijde. Již mnohokrát byly v žaludcích jednotlivých žraloků nalezeny vskutku nevšední „poklady“ včetně poznávacích značek aut, pneumatik, kousků plechů či kanystrů.
Mnohdy bylo v jejich útrobách také možno nalézt tak nepravděpodobnou kořist, jako jsou části koní, ovce, kozy, psi, kočky, krysy nebo netopýři. Velmi rádi se živí na mršinách.
Ve vztahu k člověku bývá žralok považován za jednoho z nejagresivnějších predátorů, podle statistik agentury International Shark Attack File má na svědomí přibližně 19 % všech fatálních útoků na člověka, což je více než u kteréhokoliv jiného druhu žraloka s výjimkou žraloka bílého (Carcharodon carcharias).
