„Můj synáček rád husí jatýrka,“ tvrdí dobré partie chtivá matróna v Mrazíkovi, jenže kvůli těmto játrům by se mládenec do rybníka po kachně vrhnul klidně sám. Foie gras mají intenzivní chuť, k uspokojení apetitu labužníků drůbež ovšem stejně intenzivně trpí.
Veliké orgány barvy narůžovělé slonoviny na první pohled v ničem játra nepřipomínají. Tvrdá játra desetkrát větší než běžně připomínají orgány dlouholetého alkoholika.
Způsob jejich získání vzbudí takovou kontroverzi, že vyústí v zákaz produkce v mnoha zemích, včetně České republiky. Ve Francii jsou foie gras národní kulturní památkou, nedají na ně ale dopustit ani v Maďarsku.
Přestože jsou ztučnělá jatýrka ptáků známá už starým Egypťanům, právě Francouzi je v 18. století vzkřísí. Do jejich bohaté máslové chuti se okamžitě zamilují a spolu s nimi i celý svět.
Tradice vs. etika
Játra jsou delikatesou na jakýkoliv způsob – do paštik, syrové nebo smažené. Tkáň tvoří z 90 procent tuk, na pánvi se tedy okamžitě rozpouští. Jenže cena za získání této delikatesy je vysoká – a to zejména pro ptáky samotné.
Bez drastického nuceného přikrmování se to neobejde. Arnold Schwarzenegger jako guvernér Kalifornie proto zakáže jejich produkci i prodej uvnitř státu s platností od roku 2012. K uspokojení poptávky humánnějším způsobem by mohlo posloužit tzv.
etické foie gras, které místo přikrmování užívá přirozeného ztučňování jater v zimním období.
Cesta na talíř
Kolem stého dne života jsou kachny a husy zavřeny do titěrných klecí velikosti jejich těla, kde stráví poslední tři týdny před porážkou násilným přikrmováním.
Sonda se jim 2x až 3x denně strčí hluboko do chřtánu a do žaludku jim proudí kašovitá směs krmné kukuřice, několikrát převyšující denní nutriční příjem. Jaterní tkáň degeneruje a mění se ve tkáň tukovou.
Zbytnělý orgán už není schopen zbavovat tělo toxinů a celý organismus zvířete kolabuje. „Končí to tím, že pták je stravován záchvaty, průjmem a zvracením.
Nakonec ptáky zabijí, ale až poté, co si projdou 3 týdny naprostého utrpení,“ říká veterinář Elliot Katz.