Rakousko-saské velení sleduje, jak se pruské oddíly marně pokoušejí prorazit jejich obrannou linii.

„Jsme na ně dobře připraveni,“ pochvalují si, když v tom do velitelského stanu vejde posel se zprávou, ať se vojsko stáhne na východ a připojí se zde ke zbytku armády. Navzdory příznivému průběhu bitvy generál Clam-Gallas rozkaz uposlechne. Toto rozhodnutí jej stojí vítězství i pověst.

Střetnutí pruské a rakousko-saské armády u Jičína má svůj počátek v dlouhodobějším sporu Rakouska a Pruska o dominanci v Německém spolku.

Když pak Rakousku rupnou nervy a 17. června roku 1866 vyhlásí svému soupeři válku, rozhoří se mezi oběma zeměmi sedmitýdenní boj. Prusové mají od začátku navrch.

Rakušané, podpořeni spojenci ze Saska, však hodlají jejich postupu učinit přítrž a jako místo plánovaného obratu zvolí okolí severočeského Jičína, kde vybudují pevnou obrannou linii.

Pak už velitelé spojenecké armády, saský korunní princ Albert (1828–1902) a rakouský generál, hrabě Eduard Clam-Gallas (1805–1891), jen vyčkávají příjezd pruských vojsk.

Překvapení pro nepřítele

Pruská armáda vstoupí na území Čech 23. června ve třech proudech a rakouské oddíly jí hned vyrazí na zteč. Vojska se střetnou několikrát – u Náchoda, Podolí či Mnichova Hradiště, ve všech ale slaví vítězství Prusové.

Rakouská a saská armáda již nehodlá nechat nic náhodě a na rozjeté Prusy si počkají u Jičína. První výstřel padne kolem čtvrté hodiny odpolední a do večera se bojuje po celé délce obranné linie.

Překvapená pruská generalita se znepokojením zjišťuje, že tentokrát je na ně nepřítel důmyslně připraven. Rakušané si však pomyslně vrazí kudlu do vlastních zad…

Když povinnost velí

„Pane generále, nesu zprávu od polního zbrojmistra von Benedeka,“ oznámí posel a předává rakouskému generálovi obálku s dopisem.

Ten obálku otevře, dopis rozloží a začte se do něj. Jakmile od řádek odvrátí zraky, všichni přítomní vidí, že je něco v nepořádku. Clam-Gallas se právě dozvěděl, že se má vojsko stáhnout a připojit se ke zbytku armády seskupené asi 50 kilometrů na východ.

Ačkoliv se mu celá věc vůbec nechce líbit, rozkaz zní jasně. „Ústup!“ nese se bitevním polem a rakouští vojáci, mnohdy zrovna ve výhodných pozicích, si klepou na čelo. Cit k povinnosti jim však velí otočit se a svá stanoviště opustit.

Nějakou dobu se přesto ještě bojuje. Bitva symbolicky vrcholí přímo na jičínském náměstí, kde se Prusové střetnou se saskou brigádou plukovníka Maxe von Hausena (1846–1922).

Posel se zdržel

Po prohrané bitvě se na hlavu Clam-Gallase snese bouře kritiky. A nejenom to, ze své funkce je odvolán a následně i vyšetřován před vojenským tribunálem! Ačkoliv je všech obvinění zproštěn, fiasko u Jičína mu kazí jméno do konce života.

Nabízí se tedy otázka, kde vlastně vznikla chyba. „Kurýr, který vyrazil brzo ráno 29. června na trasu dlouhou asi 50 kilometrů, promarnil několik hodin na zámku v Milíčevsi…

K urgentnímu doručení depeše jej přiměla až dělostřelba, která byla slyšet od Jičína,“ vysvětluje současný český novinář Jakub Samek. Podle některých zdrojů se posel na zámku zdržel snad kvůli ženě.

Rozkaz zkrátka přišel pozdě, navíc nebral (a ani nemohl brát) v potaz vývoj událostí na bojišti. Slepé následování příkazu „shůry“ tak rakousko-saské armádě přivodilo další bolestivý políček.

Odhaduje se, že v bitvě u Jičína přijde o život na 5500 spojeneckých vojáků, z toho přes dvě stovky důstojníků. Prusové své mrtvé počítají na půl druhého tisíce.

Jako na střelnici

Někteří odborníci spatřují jako důvod zproštění viny hraběte Clam-Gallase v jeho společenském postavení. Jiní však poukazují na to, že kromě zmatku, který na bojiště generálův příkaz k ústupu jistě vnesl, existují ještě další příčiny zdrcující porážky.

Zmiňují například zastaralou taktiku rakouské armády a též fakt, že Prusové disponují modernějším arzenálem.

„Pruské jehlovky (novější typ pušek, které se nabíjely zezadu a vleže, pozn. red.) dělaly v řadách Rakušanů ohromné mezery, že tito ku strašnému upotřebení své zbraně, totiž k útoku bodákem, ani dostati se nemohli,“ popisuje pruskou zbrojní dominanci český historik Václav F. Bambas (1822–1904).

Porážka by Rakušany patrně čekala i proto, že Prusům přijely posily, zatímco Clam-Gallasovi muži, byť ve výhodnější pozici, byli na nepřítele sami.