Český kníže Břetislav I, které mu historie dá přízvisko český Achilles, se neklidně převaluje na posteli. Cítí, že brzy přijde jeho poslední hodinka. Dlouho mu jako mrak na duši leželo nepříjemné rozhodnutí. Teď, když má všechno za sebou, konečně může v klidu zemřít.

Když Břetislav I. (před 1002–1055) roku 1034 usedne na pražský knížecí stolec, po letech neustálých mocenských bojů konečně přichází klid. Důvod je prozaický:

Je jediným významným mužským představitelem přemyslovské dynastie, a proto se na politické scéně nevyskytuje nikdo, s kým by soupeřil.

Úspěšný vládce

Během vlády se mu úspěšně daří upevnit knížecí moc a vrátit českým zemím důstojné místo na evropské mapě. Úspěchy zaznamenává i v soukromí, když se jeho manželce Jitce ze Schweinfurtu (1003–1058) postupně narodí pět synů.

Jako oddaný křesťan to považuje za boží požehnání, ale jeho politický čich mu říká, že takové štěstí má i druhou, nepříjemnou stránku.

„Jistě si bude každý z nich chtít urvat svůj podíl moci,“ víří mu hlavou neodbytné myšlenky a brzy se ukáže, jak krutou měl pravdu…

Získává politické ostruhy

Jeho zásluhou se Morava stává nedílnou součástí českého knížectví, během prvních patnácti let svojí politické kariéry (léta 1019–1034), kdy spravuje toto území z pověření svého otce knížete Oldřicha (975–1034) tu získává mistrovství ve schopnosti dosáhnout politické dohody.

Prozíravě zde zakládá tři královské hrady – Brno, Znojmo a Olomouc a tím odstartuje rozvoj těchto měst. Ukáže se, že jde o strategicky významný krok.

Tři hrady se později stávají centry Moravy a zanedlouho sehrají významnou roli i v otázce přemyslovského nástupnictví, která se pro Břetislava stává strašákem. Rozseknout, kdo po jeho smrti usedne na trůn nebude snadné. „Nejsou svorní.

Každý si hraje na svém písečku,“ brumlá nespokojeně a když se blíží jeho konec, problém ho pronásleduje velmi naléhavě.

O dětech nemá iluze

Na sklonku svého života v roce 1054 pobývá na chrudimském hradě. „Vládnout bude vždy nejstarší mužský potomek rodu,“ přikloní se po mnoha horečnatých nocích k tzv. Stařešinskému řádu.

Nejstarším Přemyslovcem je jeho prvorozený syn Spytihněv II. (1031–1061). Aby ale nepřišli zkrátka ani mladší synové, rozdělí Moravu na jednotlivé úděly, správní celky podřízené vládě pražského knížete.

„Ty dostaneš Olomouc,“ pronese k druhorozenému Vratislavovi II. (kolem r. 1031–1092). Další Konrád I. (asi 1035–1092) obdrží Brno a Ota I. (1045–1087) Olomouc.

Jaromír (1040–1090) nastoupí na dráhu duchovního a stává se pražským biskupem. Kronikář Kosmas (asi 1045–1125) potvrzuje, že kníže, umírající na jakousi těžkou nemoc, věnoval svoje poslední slova synům. Neměl o nich žádné iluze…

Syn nerespektuje otce

„Je nutno Břetislavovi jako státníkovi a politikovi připsat k dobru, že neponechal řešení otázky nástupnictví náhodě, že se naopak snažil potížím ve svém státě předem čelit, protože příliš nevěřil v lepší stránky lidské povahy,“ uvádí polská historička Barbara Krzemieńská.

Přes snahu o nejlepší řešení se ale Břetislavův návrh příliš neosvědčí.

Dynastie se jím sice nakonec řídí zhruba jeden a půl století, ale už krátce poté, co je Břetislavovo tělo uloženo do hrobu, projeví jeho nástupce Spytihněv nechuť řídit se otcovými pravidly.

Září spokojeností, že po otci dějí pražský trůn, ale mladším bratrům jejich úděly nepřeje…