„Čepici, kuklu, helmu nebo hučku?“ Ať si narazím na hlavu cokoli, jednoznačně dám najevo, co jsem zač. Nikdo se mnou nemusí promluvit ani slovo, ale přesto má hned jasno. Policista, nebo bohatá dáma? Odpověď nenechá nikoho na pochybách.
Když se dívky ve vykřičeném domě šlechtí pro své zákazníky, neodolají extravagantím čepcům. A světe div se, rychle je následují i počestné šlechtičny.
Když se Isabela Portugalská (1397 – 1471), manželka Filipa Dobrého chystá roku 1435 na ples, pomáhá jí několik služebných. Jedna z nich jí podává výpravný hennin. Zdobený čepec, vysoký cca 60 cm, připomíná kornout.
„Tenhle je příliš malý, hodí se spíše pro měšťanku! Přines mi větší!,“ přikáže. Komorná běží pro další, metr vysoký a nákladně zdobený. Teprve teď je vévodkyně spokojená, i když tančit s ním nebude jednoduché.
Bez paruky to nejde
Dámské hlavy hýří čepečky a síťkami zdobenými drahými kameny, perlami a vyšíváním. Ani muži nepřijdou zkrátka, z baretů jsou nadšení. Učarují jim ale hlavně vysoké klobouky s ohrnutou střechou z černého sametu.
Právě ty dodají renesančním kavalírům ten pravý švih. Císař Rudolf II. (1552 – 1612) má pro jeden z nich takovou slabost, že ho v něm dokonce i pohřbí.
Muži na francouzském dvoře Ludvíka XIV. (1638 – 1715) se neobejdou bez bohaté paruky s obrovskými loknami. Pro krále je to z nouze ctnost. V mládí se sice pyšnil bohatou hřívou, ale rychle zplešatěl.
Nezbytným doplňkem je drbátko, které zajistí rychlou úlevu od svědění, aniž by se vlásenka musela sundat. Pod parukami se totiž bohužel výborně daří vším. Paruku doprovází třírohý klobouk s prýmkem zdobený peřím.
Koně nikoho nezajímají
Na královských dostizích v anglickém Ascotu, které roku 1711 založila královna Anna (1665 – 1714), už nezáleží na tom, který kůň bude nejrychlejší. Výtvory, které mají návštěvníci na hlavě, předčí dění na dráze.
Nechybí členové královské rodiny a perlou akce se stává třetí den dostihu, „Ladies Day“, kdy dámy z celé země předvádějí nejúžasnější klobouky.
Tradice pokračuje dodnes a jde o největší přehlídku pokrývek hlavy na světě, během které se spotřebuje cca 150 tisíc lahví šampaňského, 3,5 tuny čerstvého a 3,2 tuny uzeného lososa a 7500 humrů.
Hlava jako umělecké dílo
Francouzské královně Marii Antoinettě (1755 – 1793) dělá její manžel Ludvík XVI. (1754 – 1793) všechno, co jí na očích uvidí. Projevuje se to na výdajích dvora. Ministru financí Turgotovi dochází trpělivost.
„Sdělte, prosím, Jejich výsosti, aby byla šetrnější,“ upozorňuje krále. Zbytečně, na hlavě královny oblečené do drahých šatů vzniká nákladný účes z drátěných konstrukcí s polštářky vycpanými koňskými žíněmi.
Je třikrát vyšší než hlava a nechybí ani láhev s vodou, ve které budou plavat skutečné růže. Nevšední dílo vzniká mnoho hodin, ale pro krásu se musí trpět!
