Období mezi roky 1871 až 1914 se říká Belle Epoque. Krásná doba. Bezstarostná doba nebývalého technického pokroku, rozkvětu kultury, míru, prosperity, spokojenosti a optimismu.

Jenže i v té krásné době dochází k mordům tak ohavným, že se zapíší do historie.

Zpráva o vraždě Eugénie Fougèreové (1861-1903) oblétne Evropu jako blesk a objeví se na titulních stranách všech významných novin.

Nejspíš i proto, že si ji zpočátku spletou s její jmenovkyní, zpěvačkou Eugénií Fougèreovou (1870-1934), jejíž tehdejší sláva je srovnatelná s popularitou Elvise Presleyho (1935-1977) o půl století později.

Ale ani tak skutečná, zavražděná Eugenie, není žádné ořezávátko, pokud jde o věhlas.

Servírka, která díky své kráse a bohatým milencům vpluje do velkého světa, kde se proslaví luxusními šperky a nákladným životem, který si užívá v kasinech a lázních od Paříže po Jižní Ameriku.

Spoutaná a uškrcená

V září 1903 Eugenie, stejně jako v předchozích letech, přijíždí v doprovodu dvou služebných do lázeňského města Aix-les-Bains, kde už má na několik týdnů rezervováno ubytování v luxusním penzionu Villa Solms.

A jako vždy tu pořádá ty nejvelkolepější večírky. „Šampaňské teklo proudem a zábava nikdy nekončila dřív než začalo svítat,“ popisují je účastníci. Tentokrát to však netrvá dlouho. V neděli ráno 20. září objednaný kadeřník marně zvoní u dveří.

Když znepokojení lidé vniknou dovnitř, naskytne se jim děsivý pohled. S roubíkem a spoutanýma rukama tu téměř v bezvědomí leží omámená služebná Victorine Giriatová.

Ve vedlejší místnosti druhá spoutaná služebná Lucie Maireová, s nosem a ústy ucpanými roubíkem tak pevně, že je mrtvá. A v posteli pak leží na břiše uškrcená Eugenie.

Všechny její perlové náhrdelníky, zlaté náramky, brilianty, safíry, smaragdy, zlaté hodinky, to vše v hodnotě přes 80 000 tehdejších franků je pryč.

Zpráva se šíří jako oheň a do města se sjíždí davy reportérů, kteří podrobnosti o smrti vyhlášené krásky rozesílají do všech evropských novin.

Nečekané odhalení

Případ se zdá jasný. Jako mnoho žen jejího postavení i Eugenie vložila značnou část svého bohatství do šperků, které nosí stále u sebe. Což z ní dělá atraktivní cíl pro zloděje.

Victorine, která mezi záchvaty pláče a hrůzy vypráví policii o přepadení, nakonec opouští město podpírána soucitem místních a také částkou se sbírky uspořádané na její podporu. Jenže policii se v její výpovědi něco nezdá a rozhodne se ji pár dnů sledovat.

Neslavný konec

A opravdu. Nicnetušící služebná začne po návratu do Paříže utrácet a užívat si nad poměry výtěžku sbírky i svého platu. Je zadržena a po několika hodinách výslechu vyplouvá na povrch šokující odhalení. Ona sama se na vraždě a loupeži podílela.

Provedla ji společně se svými komplici Cesarem Ladermannem a Henrim Bassotem. Ten první spáchá sebevraždu dřív ho policie stihne zatknout, ten druhý se policii vysměje, protože má na noc vraždy neprůstřelné alibi. Bohužel není tím, kdo se směje naposled.

Policie totiž najde korespondenci z níž plyne, že sice nebyl přímo na místě zločinu, ale vše pečlivě naplánoval a nechal provést své dva komplice.