Tragédie, která ve své době otřásla celým hudebním světem. Tak lze nazvat smutný příběh, ve kterém figuruje anglický zpěvák, kytarista a skladatel Eric Clapton. Ten totiž před 28 lety přišel o svého malého synka Conora.
Ta nešťastná událost dala vzniknout písni, jejíž tóny stále vhánějí slzy do očí.
Eric Clapton (*1945), který je považovaný za jednoho z nejlepších bluesových kytaristů všech dob, má za sebou neuvěřitelně bohatý život plný šťastných i tragických momentů. Narodil se v roce 1945 v britském Ripley a už odmalička to vůbec neměl lehké.
Vychovávali ho babička s dědečkem, které nejdřív považoval za rodiče a svou matku za sestru. Pravdu se dozvěděl až později. Stal se z něj introvert, který se často uzavíral do světa hudby. V osmnácti založil první kapelu a v druhé polovině 60.
let se stal skutečnou hvězdou, jež vyprodává koncertní haly. Objevily se ale také psychické problémy. Několikrát Clapton propadl depresím, drogám a alkoholu, vždy se mu ale podařilo se zvednout. V roce 1979 si vzal anglickou fotografku a modelku Pattie Boyd (*1944), jejich vztah ale nevydržel a definitivně skončil rozvodem v roce 1988.
Ta největší bolest však měla teprve přijít.
Hlavně si užít
Poslední roky Claptonova prvního manželství byly jako na horské dráze. Muzikant totiž spíše než bluesového snílka připomínal bouřlivé rockové muzikanty a s počestným životem si velkou hlavu nedělal. Později sám přiznal, že mu sláva a bohatství jednoduše stouply do hlavy.
Peníze rozhazoval za alkohol, drogy i milenky a během poměrně krátké doby vystřídal hned několik vztahů. Dva z nich nakonec vedly k narození nemanželského potomka. Nejprve to byla dcera Ruth (*1985), kterou měl s manažerkou nahrávací společnosti Ivonne Kelley. To, jak se Clapton tehdy k celé situaci postavil, ilustruje jeho tehdejší sobecký přístup k osobním problémům. Ačkoli totiž muzikant věděl, že je Ruth ve skutečnosti jeho, zamlčel to na dlouhá léta jak před svou manželkou, tak před veřejností.
Až později se ke všemu přiznal a k Ruth si nakonec vybudoval hezký vztah, jenž trvá dodnes.
Narodil se syn
Léta však plynula a s nimi pokračoval i Claptonův svérázný životní styl. V roce 1986 se stal otcem dalšího nemanželského dítěte – chlapce Conora (1986–1991), jehož matkou byla italská modelka Lory Del Santo (*1958). Vztah k ní však muzikant považoval za vážnější, po Conorově porodu proto navrhl své ženě Pattie, že by mohli bydlet – ona, on, Lory i Conor – pohromadě. Jeho žena však nadšení pro takovou myšlenku vůbec nesdílela.
Místo společné idylky tak následoval rozvod a krátké soužití Erica se svou milenkou a synem. Ani to však moc nefungovalo. „Jak Conor rostl, Eric nesnesl ten nepořádek, který děti dělají. Špatně snášel přítomnost miminka v životě, který byl dosud tak jednoduchý,“ vzpomíná Lory ve své knize.
Dvojice nakonec začala žít odděleně, i když nadále oba partneři udržovali poměrně blízký vztah. Eric se se svým synem často stýkal a otcovské pouto k němu každým dnem jen a jen sílilo.
Zdrcující zpráva
Zdálo se, že je konečně definitivně pryč doba rozbouřených emocí a určité sebezahleděnosti, s jakou Clapton přistupoval prakticky ke všem svým vztahům. Jenže pak přišel 20. březen roku 1991. Malý Conor žil v té době u své matky v 53.
patře newyorského mrakodrapu. Už od probuzení čekal na svého otce, který ho měl vyzvednout. V plánu byla návštěva zoologické zahrady. „Kolem 11. hodiny dopoledne ale najednou zazvonil telefon. Na druhém konci jsem slyšel Lori, brečela jako smyslů zbavená, že Conor je mrtvý.
Řekl jsem jen, že hned přijedu,“ vzpomíná dnes Eric Clapton a dodává, že když se přiblížil k bloku, kde bydleli, a spatřil ulici plnou policistů a sanitku, nedokázal jet dál. „Otočil jsem se a utekl pryč.
Chodil jsem kolem a dvě hodiny se přemlouval.“ Nakonec našel odvahu a vyjel do 53. patra, kde se ta hrůzná zpráva potvrdila. Co se ale přesně stalo?
Vypadl z okna
Přesný průběh té tragické nehody mu oznámili lékaři. Za vše mohla strašlivá shoda náhod. Toho dne totiž domovník čistil velké francouzské okno nacházející se v obývacím pokoji. Conor si přitom hrál s chůvou na schovávanou a rozjařeně běhal po celém bytě.
V jednu chvíli si to ale namířil přímo k otevřenému oknu, a to přesně ve chvíli, kdy se všichni kolem dívali jinam. Nikdo už ho nestihl zastavit. Jeho pád ukončila až střecha sousedního čtyřpatrového domu.
I dnes po tak dlouhé době prý Eric Clapton nedokáže o těchto událostech hovořit bez pláče. Vzpomíná, že naposledy spatřil Conora v pohřebním ústavu, kde ležel pomlácený s roztříštěnou hlavou. „Můj malý chlapeček… Rozloučil jsem se s ním a poprosil ho za odpuštění, že jsem nebyl dobrý táta… Že jsem ho neochránil…,“ říká v jednom rozhovoru.
Jaké byly další měsíce a roky života tohoto slavného hudebníka?
Poslední vzkaz
Následovalo období, kdy byli oba Conorovi rodiče psychicky zcela na dně. Pohřeb byl bolestivý stejně jako každé usínání a každá vzpomínka na chvíle strávené s Conorem. Krátce po posledním rozloučení s chlapcem však zpěváka a kytaristu potkal další velký šok.
V poště totiž nalezl dopis od Conora s ručně napsaným vzkazem „Mám tě rád“. Okolnosti této zvláštní události později vysvětlila Lory. Podle ní se krátce před svou smrtí chlapeček pokoušel psát, ale nevěděl co.
Jeho matka ho vyzvala, ať napíše tátovi, že ho má rád, a on tak učinil. Vzkaz pak dali do obálky a poslali do Londýna, kde v té době Clapton žil. Dorazil ovšem až po tragédii a následném pohřbu. Lze si asi jen těžko představit, jaké pocity při jeho otevření Clapton prožíval.
Navzdory všemu ho však osobní tragédie nezlomila. Oporu totiž našel – jako už mnohokrát předtím – v hudbě.
Všechno je v té písni
O necelý rok později, v lednu 1992, vyšla jako součást soundtracku k americkému filmu Opojení (v originále Rush – pozn. redakce) píseň s názvem Tears in Heaven – Slzy v nebi. „Za těmi dveřmi, tam je mír, jsem si jist.
A vím, že nebudou žádné další, slzy v nebi,“ zpívá Eric Clapton v dojímavé bluesrockové baladě. Právě jako již postaršího muže omláceného životem, zpívajícího uprostřed pódia s kytarou na klíně tento posmutnělý song, si Erica Claptona pamatuje dnes snad nejvíc lidí.
Singl Tears in Heaven se stal jednou z nejúspěšnějších písní vůbec. Dlouhou dobu okupoval přední příčky hitparád a hudebník za něj získal tři ceny Grammy v kategoriích píseň roku, nahrávka roku a nejlepší mužský popový zpěv.
A těžko se tomu uznání ze strany kritiků i fanoušků divit. Emoce, které se za písní skrývají, jsou totiž kvůli bolesti autora tak silné a opravdové, že musejí zasáhnout snad úplně každého.