Je to rozhodně nepřehlédnutelný orgán, který v živočišné říši nemá obdoby! Uvědomují si vůbec sloni, s jakým zázrakem se narodili?

Určitě se shodneme na tom, že chobot slonovi sluší. Jen na okrasu ho ale nemá! Chobot je neuvěřitelně multifunkční částí těla a slon by bez něj jednoduše nemohl žít. Tušili jste vůbec čím vším tento typický sloní symbol dokáže být?

Hodně dlouhý nos

Chobot není nic navíc, je v podstatě horním pyskem a nosem spojeným v jedno. Pouze tato část hlavy zkrátka pořádně narostla.

Slon díky chobotu v první řadě dýchá. Na konci jsou jasně vidět dvě nosní dírky, které vedou celým dlouhým orgánem až k hlavně. Pro čerstvý vzduch je to tedy pořádná štreka, protože chobot dospělého slona měří zhruba dva metry!

Ovšem má to své výhody – když je slon potopený ve vodě, může vystrčit chobot ven a používat ho jako šnorchl.

Chobot je jako každý nos také nástrojem k čichu a v tom je tedy opravdovým přeborníkem! Díky milionům receptorů uloženým v nosních dutinám cítí slon určité věci dokonce lépe než stopovací pes. Například podzemní vodu prý vyčenichá na vzdálenost 20 kilometrů.

Šikovná svalnatá ruka

Kdybyste někdy viděli kostru slona, chobot na ní nehledejte. Žádná kost, ba ani chrupavka v něm totiž není! Chobot je čistě svalový orgán, podobě jako třeba lidský jazyk, což mu zajišťuje mimo jiné úžasnou pohyblivost.

Navíc těch svalů je na chobotu opravdu požehnaně. Jejich počet se často uvádí až okolo 40 000, a slon je díky tomu skutečným silákem. Chobotem zvládne zlomit kmen stromu nebo také zvednout náklad o hmotnosti až 350 kilogramů!

Vedle síly je ale chobot i nesmírně citlivý. Na jeho konci má slon tzv. prstík (slon indický jeden, slon africký dokonce dva), který si díky obrovskému množství nervových zakončení poradí i s velmi přesnými pohyby.

Slon udrží v chobotu štětec, zvedne ze země minci, utrhne jedno samotné stéblo trávy a dokonce si bez problémů oloupe burák.

Brčko? Spíš naběračka

Bez chobotu by se slon ani nenajedl, je pro něj vlastně takovým příborem. Vyhlédnutou potravu si s ním podá, utrhne, nabere, podle potřeby upraví a vloží do úst.

A když přijde žízeň? I o to se chobot postará. Částečně funguje jako obří brčko, do kterého slon nasosá naráz třeba 15 až 20 litrů vody!

Ovšem pít už chobotem neumí, vlastně podobně jako my nepijeme nosem – stejným způsobem jako sousta jídla musí nabranou tekutinu nejprve vstříknout do tlamy.

Nasávání vody má však ještě jinou funkci. Když se slon potřebuje umýt nebo osvěžit, chobot mu poslouží jako šikovná sprcha.

I když zas tak čistotní ale chobotnatci nejsou. Zvlášť ti žijící ve volné přírodě se rádi koupou především v blátě a zasypávají se pískem či hlínou. I to všechno samozřejmě zvládnou chobotem!

Tato špinavá koupel má rozhodně svůj význam, zaschlá vrstva bláta vytvoří na kůži odolnou vrstvu, která chrání před sluncem nebo třeba obtížným hmyzem.

Teploměr, seismograf i seznamka na dálku

Citlivá špička chobotu je pokryta tenoučkými vousky, které dokáží ze svého okolí vyčíst řadu důležitých informací.

Slon tak nejen pozná, jakou má uchopený předmět strukturu, jak je velký nebo dokonce jakou má teplotu, ale chobotem dokáže i detekovat vibrace ze země. Neunikne mu tak třeba vzdálené hřmění nebo dusot stáda svých kolegů, a to ani na několik kilometrů daleko.

Přiložením chobotu k zemi ale slon dokonce i slyší! Ne tedy běžné zvuky, které my normálně slyšíme ušima, ale infrazvuky, ležící pod hranicí lidmi vnímaného spektra. Ty se totiž šíří nejen vzduchem, ale také rozechvívám půdy.

A co takto slon poslouchá? Především troubení či až hulákání jiných slonů, které v podobě infrazvuků vydávají chobotem a samcům například slouží k vábení sloních slečen.

A můžeme vlastně být rádi, že toto sloní milostné volání nemůžeme slyšet, protože je prý ještě mnohem hlasitější než dusot jejich nohou a nese se na dvakrát delší vzdálenosti.

Sloní řeč

Sloni se tedy přilákali. Co se děje, když se potkají? Jak se pozdraví a jak spolu komunikují? Samozřejmě chobotem! Sloni doslova milují kontakt a hmatová komunikace je u nich velmi intenzivní.

Proplétají si choboty navzájem, aby si projevili náklonnost, ale stejně tak si dotyky chobotů dávají najevo i nepřátelství a zášť.

Slon rád dává špičku chobotu do tlamy jiného slona, aby ho utěšil, členové jedné rodiny se takto na pozdrav hladí se po zádech, po uších či po ocase.

Chobotem se slon svého blízkého dotýká i na spánkových žlázách nebo genitáliích, aby tak od něj získal důležité chemické signály.

Často však sloni chobotem hladí i jen sami sebe, po hlavně i nejráznějších částech těla. Dělají to hlavně ve chvíli, když jsou nejistí a nerozhodní, aby nabyli sebevědomí a cítili se lépe.

Nejněžnější objetí?

Chobotem samozřejmě komunikuje i matka se svým mládětem. Potomkovi často ovinuje svůj dlouhý orgán kolem zadních nohou, bříška, ramen nebo pod krkem, často se také dotýká jeho úst.

Tím slonice své dítko uklidňuje a utěšuje, podobně jako když lidská matka pohupuje miminko náručí.

Když je slůně větší a živější, matka ho chobotem usměrňuje a chrání. Mládě zas strkáním svého chobotu do tlamy jiných slonů zjišťuje informace o potravě.

Své choboty slůňata od narození přirozeně používat neumějí, musí se s ním všechny ty skvělé triky postupně naučit. Zpočátku jim dlouhatánský nos spíš překáží, než aby pomáhal, a když se třeba chtějí napít od matky mléka, musí ho složitě ohýbat na stranu. Některá sloní miminka jsou ale vynalézavá a špičku chobotu cumlají jako dudlík.