Mozek živočichů nepřestává vědce fascinovat i překvapovat. Jeden z posledních výzkumů objevil neurony, které jsou schopné svým způsobem předpovídat budoucnost. Tedy alespoň budoucí chování druhých.

Předem naše čtenáře uklidníme, že se nedostáváme na pole nějaké pavědy. V tomto případě se nejedná o věštění z křišťálové koule, z karet či z kávové sedliny. A byť člověk sám o sobě říká, že je rozumný, je až s podivem, kolik lidí podobným nesmyslům věří.

Nový objev amerických vědců však naznačuje nejen schopnosti předpovídat budoucnost u primátů, ale i z toho vycházející léčebné účinky.

„Zítra vyhrajete jackpot ve sportce nebo ve Šťastných 10, potkáte největší lásku svého života a večer vás přejede auto a navrch na vás spadne traverza.“

Tak tyto druhy předpovědí mozek člověka či primáta odhadnout neumí, nanejvýš se tak jen může tvářit. Ovšem odhad budoucího vývoje sociálních vztahů, to naše mozky zvládnou. Někdo lépe, někdo hůře, ale každopádně tyto schopnosti máme. A nejen my lidé.

Každý aspoň tuší, že když náš polibek či milý pohled bude opětován, následné vztahy budou posléze nějakým způsobem ovlivněny. Veškeré sociální interakce nutí člověka předvídat, či alespoň snažit se předvídat, jak budou druzí uvažovat a jednat.

Tým amerických vědců objevil, které specifické mozkové buňky nám umožňují odhadovat vývoj budoucnosti. Svůj výzkum provedli na opicích, ale dá se celkem jistě předpokládat, že tyto buňky se budou chovat stejným způsobem i u člověka.

Vědci z Harvardské univerzity provedli v této souvislosti několik šetření. Zkoušeli, zda a jakým způsobem jsou opice schopné kooperovat. Nechali je uskutečnit speciální test, ve kterém byla právě schopnost spolupráce zkoumána.

Opice seděly jedna vedle druhé a měly se rozhodnout, zda budou či nebudou spolupracovat s druhou při pohybování pákovým ovladačem.

Ve chvíli, kdy jej posunuly směrem k pomerančově žlutému kroužku, znamenalo to, že chtějí spolupracovat, jestliže ho otočily směrem k modrému trojúhelníku, znamenalo to, že v daný okamžik si zahrají na solitéry.

Ani jedna z opic přitom neměla přehled, jak se k úkolu staví jejich soukmenovci. Odměnou za posunutí ovladače byl různý počet kapek jejich oblíbené ovocné šťávy. Když opice hnula pákou, mohla spatřit, jak se k úkolu postavila její kolegyně.

Pokusy byly provedeny tisíckrát a za tu dobu se ukázalo, že opice byly ochotnější ke spolupráci v okamžiku, kdy viděly, že i jiné opice se kooperaci nevyhýbají.

Při experimentu byla snímána mozková aktivita primátů. Ukázalo se, že ve chvílích spolupráce byla aktivní část buněk přední cingulární kůry, což je oblast mozku, kde probíhá proces rozhodování.

Zároveň zde byly aktivní neurony, které pravděpodobně mají za úkol předvídat záměry jiných.

Badatele z Harvardu celý výzkum nedělali pro nic za nic. Sociálními poruchami a úzkostmi trpí nemalé procento lidí. A právě tento výzkum by mohl výrazně přispět k léčení takových chorob, jako je kupříkladu autismus nebo Aspergerův syndrom.