„Jsou to kacíři!“ zuří papež Inocenc III. Děsí ho pomyšlení, že kataři se vymykají kontrole církve. Ale však on s nimi zatočí… Nemůže přece připustit, aby se jejich hříšné myšlenky šířily po Evropě jako mor!

Křižácká armáda rozbije tábor u předměstí Carcassonne (na jihu Francie) 1. srpna roku 1209 a po dvou dnech vyčkávání se vrhne do boje. Netrvá dlouho a předměstí Bourg na sever od centra padne.

Se svým slabým opevněním nedokázalo vzdorovat rozvášněným útočníkům… Nazítří zaútočí na jižní předměstí Castellar, které je ovšem lépe chráněné a jejich nápor ustojí. Křižákům nezbude nic jiného než se pustit do obléhání.

Pohltí je nemoci a zápach

Raymond Roger Trencavel (1185–1209), druhý nejmocnější feudál jihu, pokračuje v obraně, i když sám tuší, že nemá už příliš naději na úspěch… Léto toho roku je totiž suché a parné.

Déšť nepřichází, vody rychle ubývá a v přelidněném městě se začnou šířit nemoci, odporný zápach tlejících těl i mračna neodbytných much. Situace se stává neúnosnou.

Trencavel situaci ještě zhoršil tím, že za městské brány pustil nejen vojáky a vazaly, ale také obyvatele okolních vsí. V městě se tak tísní desítky tisíc lidí a ohromné množství zvířat, které není kde ustájit.

Lstivá past

Po několika dnech požádá jeden bohatý křižák Trencavela o schůzku. „Nemám co ztratit,“ svěsí vikomt ramena. Poté, co mu křižáci slíbí záruku volného návratu, vjede na schůzku do jejich tábora. Chytí se však do pasti a padne do zajetí.

„Mladý Trencavel nakonec vymění svůj život za záchranu svých poddaných,“ píše současný autor Jiří Kovařík.

Mnozí kronikáři se nicméně domnívají, že Trencavel příliš dobře věděl, co ho čeká, a rozhodl se splnit přání svých poddaných, kteří do něj vkládali své poslední naděje.

Prchají v košilích

Brány Carcassonne se otevírají a křižáci pochodují dovnitř. Obyvatelům města nenechají nic kromě holého života. Vyděšení lidé prchají pryč, jen ve svých košilích a kytlicích (spodních tunikách), bez peněz, bez jídla, bez ničeho.

Jedni se vydají do Toulouse, jiní do Aragonska, zbytek pak do Španěl. Město je dobyto po patnácti dnech obléhání, neporušené a plné bohatství. To nakonec spadne do klína Simonovi de Montfort, hraběti z Leicesteru (asi 1165–1218).

Umírá jako vězeň

Jen o pár dní později Trencavel umírá, zřejmě na úplavici, jako vězeň ve svém vlastním hradu… Tudèlova kronika vypráví: „Hrabě Montfort se zachoval jako muž dvorný a přímý: nechal jej veřejně vystavit, aby ho lidé z celého kraje mohli oplakat a uctít.

Tehdy byste viděli, jak lidé pláčí. Bože, mysli na jeho duši a buď mu milosrdný, neboť to vskutku bylo veliké neštěstí.“