Přestože jsou kytovci řazení do skupiny sudokopytníků, nežijí na souši, a dokonce nemají ani kopyta. Vesměs jde o velryby a delfíny, kteří se od většiny ryb liší především tím, že rodí živá mláďata a že jsou savci.
BĚLUHA SEVERNÍ
Ozubený kytovec známý svou typickou bílou barvou se jmenuje běluha severní (Delphinapterus leucas). Běluha je často označována za zpěváka oceánů, bývá jí přezdíváno „mořský kanár“, protože se velice často dorozumívá za pomocí různých zvuků.
Co je u tohoto tvora unikátní, je dokonale rozvinutá mimika. Tito kytovci jsou výhradními masožravci, živí se především rybami, ale nepohrdnou ani korýši či chobotnicemi, jež sbírají ze dna.
NARVAL JEDNOROHÝ
Jedno ze zvířat, jež svým vzezřením může vzdáleně připomínat mýtického jednorožce, je narval jednorohý (Monodon monoceros). Ve skutečnosti se však u narvala nejedná o žádný roh, jde o protažený zub, konkrétně levý horní špičák.
Svůj život tráví téměř výhradně ve vodách Severního ledového oceánu a své místo si našel také v heraldice ve znacích Severozápadních teritorií.
KOSATKA DRAVÁ
Již od vydání slavné knihy Historia naturalis od římského filozofa Gaia Pilnia Secunda (cca 23-79 n. l.) je kosatka dravá (Orcinus orca) známa jako velkolepý a obávaný mořský predátor, možná právě proto si vysloužila přezdívku „velryba zabiják“.
Kosatka bývá častým „obyvatelem“ světových akvárií, protože je velmi učenlivá a mívá mírnou povahu. Útoky na člověka nejsou časté, když už k nim dojde, tak jen proto, že si velryba splete tvar lidského těla se svou oblíbenou kořistí tuleněm.
VELRYBA GRÓNSKÁ
Patrně tím nejdéle žijícím savcem na planetě Zemi je velryba grónská (Balaena mysticetus). V historii byly zaznamenány případy jedinců starších více než 200 let.
Dlouhá doba dožití je jakýmsi přírodním paradoxem, tento druh kytovce totiž disponuje tisíckrát větším množstvím buněk v organismu, a tak by měl být mnohem náchylnější k chorobám spojených s věkem. Jeho odolnost vůči stárnutí je tedy jedinečná. Zajímavostí je také jeho imunita k nádorovým onemocněním.
KEPORKAK
Velryba, jež je přezdívána jako zpívající, se označuje keporkak (Megaptera novaeangliae). Obzvláště v období rozmnožování se pod vodou rozléhají jakési velrybí písně, přičemž některé jsou dlouhé až 30 minut.
Ačkoli jsou „písně“ dobře slyšitelné také nad vodou lidských uchem, pod hladinou se nesou na vzdálenost až 40 kilometrů.
PLÍSKAVICE SARAVACKÁ
Přestože byla plískvice saravacká (Lagenodelphis hosei) poprvé ulovena rybáři již v roce 1895, vědecky popsána byla značně později, konkrétně v roce 1956. Řadí s k delfínovitým a je z nich zřejmě nejmohutnější a vyznačuje se odlišnými lebečními a kosterními znaky.
Patří mezi nejspolečenštější druhy, skupiny čítají běžně až 100 kusů.
SVIŇUCHA OBECNÁ
Na rozdíl od svých příbuzných delfínů sviňucha obecná (Phocoena phocoena) téměř vůbec nevyskakuje nad hladinu. Přestože je poměrně hojně rozšířená, není tak vůbec snadné ji zpozorovat.
Zdržuje se především poblíž pobřeží a v mělkých vodách severních oblastí a někdy se „zatoulá“ až do ústí řek a přístavů.
VORVAŇ OBROVSKÝ
Patrně nejznámější velrybou světa je i díky literatuře vorvaň obrovský (Physeter catodon), zároveň se jedná o vůbec největší ozubené zvíře, jaké kdy žilo na naší planetě.
U tohoto druhu kytovce je zřejmě nejpatrnější pohlavní dimorfismus, kdy jsou samci až o 50 % větší než samice. Vorvani jsou také nejhlouběji se potápějící savci, mají největší mozek mezi všemi žijícími zvířaty a vůbec nejtlustší kůži.
KOGIE TUPONOSÁ
Jeden ze dvou známých druhů kogie je kogie tuponosá (Kogia breviceps). Vyskytuje se především v hlubokých tropických vodách a jde o dosud málo prozkoumaná zvířata.
Jsou velice plachá a většinu života tráví poměrně hluboko ponořená, nadechnout se jim stačí přibližně jednou za 18 minut.
PLEJTVÁK MYŠOK
Po plejtvákovi obrovském (Balaenoptera musculus) je plejtvák myšok (Balaenoptera physalus) tím druhým největším kytovcem a zvířetem obecně. Dorůst může délky téměř 30 metrů s hmotností okolo 100 tun. Kostra plejtváka myšoka je symbolem Národního muzea v Praze.
