Skip to content

Den s císařem Františkem Josefem I.: Proč nepropustil opilého sluhu?

„Musím vstávat už o půl třetí ráno. Pak do půl páté drkotám zuby v ledovém pokoji. Nemohu se nijak zahřát, topiči totiž teprve přicházejí do práce,“ stěžuje si císařův pobočník hrabě Heinrich Hoyos své manželce na nelehkou službu. Jeho panovník je ranní ptáče…

„Kladu se k nohám Vašemu veličenstvu a přeji dobrého jitra,“ s těmito slovy přistupuje přesně o půl čtvrté komorník Evžen Ketterl († 1928) k lůžku rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. (1830 – 1916). Panovník se pomodlí a pak se přichystá ke koupeli. Mezi Ketterlovy povinnosti patří císaře namydlit a opláchnout ve vaně. Přitom se ovšem neobejde bez pomoci sluhy umývače, s nímž je ovšem těžké pořízení. Do pokoje se vpotácí muž a sotva se drží na nohou. „Už zase jste pil,“ povzdychne si Ketterl. Umývač, jenž si v noci v hospodě notně přihnul, ovšem má na výtky odpověď. „Protože bych se včas neprobudil, raději si posedím celou noc v hospůdce a přitom zkrátka nějaká ta sklenička padne,“ vysvětluje ochotně nadřízeným. Císař ale má pro něj slabost a všechno dlouhou dobu toleruje.

Císař František Josef I. vstává brzy ráno a celý dvůr musí s ním.

Jí totéž, co sluhové

František Josef I. si mezi 4.00 a 5.00 ranní s komorníkovou pomocí obléká uniformu. Na svoji chvíli už čeká ve služební místnosti císařský pobočník hrabě Heinrich Hoyos. V uniformě a s hlavou v dlaních se pokouší spát. Jakmile ale zazní zvonek, okamžitě vyskočí ze židle, přičísne si vlasy, popadne aktovku a spěchá k panovníkovi. Sedne si ke svému stolu, prostuduje audienční listinu a čeká na prvního návštěvníka, kterým je vždy osobní lékař Dr. Josef Kerzl (1841 – 1919). Doktor se poptá, jak se pacientovi daří a brzy odchází. Mocnář má železné zdraví. Po páté hodině snídá a jí to samé, co jeho sluhové a úředníci: čerstvě upečené housky s máslem a šunkou a vše zapíjí kávou s mlékem. Nejpilnější úředník ve státě, jak se Františku Josefovi přezdívalo, po jídle usedá ke svým úředním aktům. K ruce je mu neustále pobočník, který zodpovídá za předávání spisů mezi císařem a ministerstvem války. „Tradice a železná španělská etiketa nedovolovaly vlastně císaři, který tohoto dědictví přesně dbal, jiné zábavy než práci,“ vzpomíná Ketterl. Pokud všechno vyřídí rychleji, neúnavně žádá další akta.

Komorník Eugen Ketterl pečuje mimo jiné i o císařovy svršky.

Oblíbený oběd: řízek a trhanec

Od 9.00 hodin probíhají audience. Jako první přichází generální adjutant v roli císařova osobního důvěrníka, po něm hofmistr, správce dvora a nakonec ministři. Dvakrát v týdnu za císařem smějí po desáté hodině přijít i občané, jejichž žádost už je předem projednána úřední cestou. Vojáci mají předepsanou uniformu, civilisté frak, nemají-li na něj peníze, potom národní kroj. Dámy si obléknou upnuté šaty tlumené barvy. „Nesmíte sami oslovit císaře. V žádném případě se k němu neotáčejte zády,“ instruuje příchozí pobočník hofmistra. Císař si o dvanácté hodině uprostřed stolu mezi akty udělá místo na talíře. Z dvorní kuchyně právě dorazil oběd, přikrytý kovovým poklopem.

Dozor nad panovníkovým zdravím přejímá lékař Josef Kerzl.

Sloužící ho přihřejí na vařiči v předpokoji apartmánu a potom servírují na stůl. Jídlo se skládá z polévky, kousku masa doplněného přílohou, sklenice piva nebo vína a moučníku. „Menu bylo celkem prosté, podával se například řízek s přílohou a trhanec s jablečným pyré,“ vzpomíná návštěvnice císařského dvora. Po obědě znovu usedne ke svým aktům, které odpoledne občas přeruší individuální audience. Později odpoledne panovník vyráží na krátkou procházku do Schönbrunnu, a pokud nemá moc práce, dojde až do Laxenburgu.

Seznam hostů k večeři si sám koriguje přímo císař František Josef I.

Hosty k večeři škrtá

Poslední a nejnamáhavější povinnosti probíhají mezi 18.00 a 20.00 hodinou. Třikrát v týdnu musí mocnář absolvovat oficiální večeře, kterých se obvykle účastní až 30 lidí, hlavně vysocí důstojníci, diplomaté, zahraniční atašé, šlechta. Sám František Josef I. schvaluje jména a zasedací pořádek i předkládané menu. Co se mu nelíbí, jednoduše škrtne červenou tužkou. Společenská konverzace pro něj zároveň znamená jediný kontakt s vnějším světem. Servíruje se obvykle sedm chodů: polévka, ústřice, salát, ryba, maso, dezert a sýr, k pití šampaňské nebo jiná vína. Nejpozději v 21.00 hodin následuje návrat do císařských komnat. Panovník ještě v rychlosti přehlédne spisy, jež přinesl poslední kurýr, bere do ruky pero a u svého stolu napíše několik soukromých dopisů. „Ketterl, připravte mne na noc,“ pokyne potom svému komorníkovi. Jednoduché lůžko už čeká, až se na něj v 21.00 hodin natáhne. Jeho pokojem i celým dvorem se pak rozhostí ticho, které potrvá až do dalšího rána.

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …