Krásná a smrtící, těmito dvěma slovy by se dala charakterizovat druhá planeta sluneční soustavy Venuše. Mohlo by se však slovíčko smrtící zaměnit za – vhodná pro život? Na to se v poslední době zaměřilo hned několik vědeckých týmů.

Celé prostředí Venuše spolu s aktivními sopkami tak vyvolává spíše obraz pekla. Sopek je na Venuši skutečně požehnaně, celkově se jich vědcům podařilo odhalit zhruba 1600, ale podle nich se rozhodně nejedná o konečné číslo.

Podrobněji byla zkoumána zhruba v polovině 80. let 20. století atmosféra Venuše. Mezi lety 1981 až 1985 na planetě přistály sovětské sondy série Venera.

V roce 1985 mise přistávacích modulů doplnily také balonové lety taktéž sovětských sond Vega 1 a 2. Od té doby se výzkum Venuše omezil pouze na družice pohybující se po orbitě kolem planety.

V roce 1989 k Venuši dorazila družice Magellan (NASA) a v roce 2006 evropská družice Venus Express.

Že je kyselý déšť kyselý?

Zjednodušeně by se dalo říct, že je Venuše planetou v područí skleníkového efektu, kterému se podařilo na jejím povrchu vytvořit takříkajíc prostředí jak z pekla.

Atmosféra planety z oxidu uhličitého (CO2) je velmi tenká a zachycuje jen velice málo slunečního záření, a proto teploty na jejím povrchu stoupají doslova k astronomickým výšinám.

Na povrchu Venuše je po celý rok relativně ustálená teplota kolem 480 stupňů Celsia, přičemž atmosférický tlak je na ní zhruba 90krát větší než na Zemi.

Zřejmě tím nejhorším, co by však případné „turisty“ mohlo zastihnout, je tamní déšť, prakticky celý ho totiž tvoří kyselina sírová, která patří mezi nejsilnější kyseliny a bez problémů spálí i lidskou kůži.

Teplota na povrchu je nicméně tak vysoká, že déšť se okamžitě vypařuje ještě v atmosféře, v níž je také určité množství vody, není tak nic zvláštního na tom, že se z atmosféry ozývají masivní výbuchy, když se kyselina smíchá s vodou.

Kromě toho se na Venuši vyskytuje také fosfor ve formě oxidu fosforitého (P4O6). Tato látka je pro pozemské organismy jedovatá. Má teplotu varu 173 stupňů Celsia, a tak se v horké atmosféře Venuše vyskytuje v plynné formě.

V atmosféře reaguje s kyselinou sírovou za vzniku kyseliny fosforečné (H3PO4) a oxidu siřičitého (SO2). Kapičky kyseliny pak klesají do hustých a horkých vrstev atmosféry, odštěpují vodu a dochází ke vzniku suchého oxidu fosforečného (P4O10).

Mohl být na Venuši život?

V září roku 2020 obletěla svět zpráva o tom, že mezinárodní tým astronomů, který je složen z vědců ze Spojeného království, Spojených států amerických a Japonska, objevil na Venuši vzácné molekuly fosfanu.

Ten je velice dobře známý také na Zemi, kde vzniká pouze průmyslově nebo přímou činností mikroorganismů, jež žijí v prostředí bez kyslíku.

Jedná se o krok k potvrzení domněnek vědců o tom, že by horní patra atmosféry druhé planety sluneční soustavy mohly poskytovat domov mikroorganismům volně „plujícím“ vysoko nad horkým povrchem.

„Když jsme uviděli náznak přítomnosti fosfanu ve spektru Venuše, byl to pro nás šok,“ uvedla vedoucí týmu Jane Greavesová z britské Cardiff University, která si jako první povšimla nenápadné spektrální čáry zaznamenané při pozorováních provedených pomocí James Clerk Maxwell Telescope (JCMT), který provozuje havajská East Asian Observatory.

Výzkumníci se nicméně shodují na tom, že k potvrzení objevu bude zapotřebí použití ještě citlivějšího zařízení – pětačtyřiceti antén radioteleskopu Atacama Large Millimeter/submillimeter Array (ALMA) v Chile.