Postupující záložník v americkém dresu hledá centrem některého ze svých spoluhráčů. Letící míč vybičuje k reakci kolumbijského obránce. Zkouší balón vyrazit, jenže se mu to nepodaří a dává si vlastní gól. Fanoušci u televizních obrazovek nadávkami nešetří.
Fotbal platí za fenomén, jež přitahuje miliony lidí po celém světě. Má přinášet hlavně radost, jenže rodině Andrése Escobara (1967–1994) zařídí opačnou emoci – smutek.
Gentleman fotbalu
Vyrůstá v rodině bankéře a kopání do míče mají v krvi, protože za balónem běhá i Andrésův starší bratr Santiago (*1964). Oba obléknou dres klubu Atlético Nacional, jenž pochází z jejich rodného města Medellín. Více talentu ale dřímá v mladším sourozenci.
Do dospělého fotbalu naskočí koncem srpna 1986 jako devatenáctiletý zelenáč. V Kolumbii odehraje čtyři sezony, půl roku pobíhá na pažitu za švýcarský tým Young Boys. Poté se vrací zpět do vlasti a znovu válí za Atlético Nacional.
To už platí za zavedené jméno, s nímž počítá kouč národního mančaftu. Escobar působící jako obránce reprezentuje na mistrovství světa 1990, následně na klubové úrovni získává trofej pro mistra Kolumbie.
Jenže do slibně rozjeté kariéry mu hodí vidle rok 1993, tehdy ho ze hry vyřadí zranění kolena. „Osm měsíců bez fotbalu,“ slyší v březnu téhož roku od lékařů. A tak se soustředí na jiné věci, zasnoubí se například s přítelkyní Pamelou Cascardovou.
Protrápený šampionát
Národní tým mezitím bojuje o účast na mistrovství světa 1994. Escobar vinou zranění do žádného klání nezasáhne, jenže jakmile se uzdraví, okamžitě začne přesvědčovat trenéra, aby ho na šampionát vzal. Ten neváhá a na hráče s dvojkou na zádech ukáže.
Na favorizovanou Kolumbii tehdy čeká Rumunsko, Švýcarsko a výběr domácích Američanů. Jako první měří síly s Rumunskem a je z toho prohra 1:3. Escobar burcuje k lepším výsledkům, ale v dalším zápase, tentokrát s USA, si dává vlastní gól.
Záložník John Harkes (*1967) vyšle ve 35. minutě před branku soupeře nepřesný centr a Escobar zareaguje skluzem. Nešťastný odraz a gól. Kolumbie inkasuje ještě jednou, prohru nakonec mírní zásahem z 90. minuty.
Postup nemají ve svých rukách, a tak i přes vítězství nad Švýcarskem, končí poslední.
Hádka, nebo nájemná vražda?
Po neúspěšném turnaji odletí Escobar domů. Těší se na svatbu, a hlavně na přestup do legendárního AC Milán. Pět dní po vyřazení se vydává s přáteli do nočního klubu. Kolem třetí ráno se ale na parkovišti před podnikem dostává do hádky se třemi muži.
Netuší, že jde o místní mafiánské bratry a jejich řidiče Humberta Muñoze Castra. „Dejte mi pokoj,“ pronáší údajně Escobar, rozmíška pokračuje. Castro následně vylézá z auta a vypálí šest kulek. Při každém výstřelu údajně zařve „Gól!“.
Fotbalistu okamžitě převezou do nemocnice, nemá však naději. O pár hodin později je Castro zatčen. Motivem má být právě vlastní gól, který mafiánské rodině pokazil sázky. Existují ale teorie, že Escobar byl zkrátka ve špatnou chvíli na špatném místě.
Castro má strávit ve vězení 43 roků, odsedí si pouhých 11 let. Veřejnost je v šoku, ostatně 120 tisíc lidí na Escobarově pohřbu hovoří za vše. Ceremonie se totiž změní v manifestaci proti násilí, které v Kolumbii panuje.
