Skip to content

Dahomejské Amazonky si hravě poradily s armádou mužů

Francouzi nahánějí černé otroky na loď. Nevnímají je jako lidské bytosti, ale pouhé zboží. Vyděšené výrazy v černých očích v kontrastu se svítícím bělmem jako by říkaly: „Co s námi bude?“ Část z nich nepřežije ani nalodění.

Domorodci z Dahomejské říše (dnešní západoafrický Benin) se bílých francouzských otrokářů bojí jako čert kříže. Přitom se ale jejich království na počátku 18. století samo stává postrachem západní Afriky. Za obrovskou vojenskou silou malé země na pobřeží Guinejského zálivu stojí překvapivě ženy: drsné bojovnice Agooji, přezdívané „dahomejské amazonky“…

Odvážné ženy sestaví celou armádu a mužských nepřátel se nelekají.

Lovkyně slonů
„Udělám z nich svoji osobní stráž,“ prohlásí roku 1645 dahomejský král Adu Honzoo při pohledu na skupinu válečnic, ohánějících se směle mačetou. Ženy přitom chtějí jenom lovem slonů opatřit svým lidem jídlo, když muži vyrazili do války. Brzy se ale vycvičí v elitní bojovnice, skutečnou armádu čítající 4000 žen. Dahomejské království se díky nim stává v roce 1724, po dobytím sousední Allady i dalších území, hegemonem v oblasti. Vládne i velké části současné Nigérie.

Za vlády krále Béhanzina vyhlásí Evropané Dahomejcům válku.

Uplácí zlatým kočárem
Pro Francouze Dahomejci tvoří hlavně zdroj levné pracovní síly. Místního vládce Allady Kpojzuna (jeho jméno v překladu znamená „Panter jde do lesa“) třeba uplatili nákladnými dárky včetně zlatého kočáru. Za to je ochoten klidně prodávat své poddané otrokářům. Francouzi si na pobřeží budují obchodní stanice, například v Savi nebo Jakinu. Nahánějí otroky v okovech z vnitrozemí do přístavů, kde v bunkrech stráví několik dnů nebo týdnů bez pořádného jídla. Žhavým železem, namočeným v palmovém oleji, jim pak na rameno nebo hrudník vypalují značky obchodní společnosti. Označkované naženou do loděk. Přetížená plavidla se potápějí a žraloci mají hostinu.

Rozloha Dahomejské říše odpovídající situaci v roce 1894.

Milionový export
Vyhráno ale nemají ani ti, kteří se dostanou na nákladní lodi, které odplouvají přes oceán. „Výjimkou nebyly sebevraždy skokem do moře. Samotný transport do Ameriky trval několik měsíců a přežili ho jen ti nejsilnější jedinci,“ uvádí současná antropoložka Kateřina Mildnerová. Proto si obchodníci s otroky vybírají většinou mladé muže do 20 let, kteří jsou také nejdražší (v roce 1808 stál jeden černý otrok 300–400 dolarů). O tom, kolik otroků se z černého kontinentu vyvezlo, se dodnes spekuluje. „V Africe bylo zotročeno a na otrokářské lodi směřující do Nového světa prodáno nejméně jedenáct až dvanáct (a dokonce možná šestnáct) milionů jejích obyvatel,“ uvádí současný český autor Zdeněk Volný.

Polorybí socha ztělesňuje posledního dahomejského krále Béhanzina.

Skončí v show
Největším nepřítelem francouzských otrokářů, kteří v oblasti obchodují z Evropanů nejvíce, se stávají právě válečnice Agooji. Neváhají na bělochy zaútočit. Jenže v roce 1890 si dahomejský král Béhanzin (1844–1906) vezme příliš velké sousto. Jeho ženská armáda napadá království Porto-Novo, jež se nalézá pod francouzským protektorátem. Rozčílení Evropané vyhlašují Dahomejcům válku. V sérii 24 bitev, uskutečněných v letech 1890‒1894, nemají amazonky s mačetami a křesadlovými puškami proti francouzskému dělostřelectvu a puškám opakovačkám velkou šanci. Přesto jdou do osobních soubojů a statečně nepřátelům sekají hlavy. Nakonec jich ze 4000 zbude pouhých 50 a většina jich odpluje do Ameriky. V Novém světě najdou uplatnění v show Buffala Billa. Dahomejské království se roku 1904 stává součástí kolonie Francouzská Západní Afrika.

Foto: looptt.com, wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …