Opancéřovaná lokomotiva táhne dva až tři vozy. Pracovníci železnice nevěřícně zírají. Zjara 1945 jsou zvyklí na mnohem delší soupravy. Tohle vypadá na mrhání říšskými markami.
Zaráží je však ještě něco jiného – po plně elektrifikované trati se pohybuje dieselová, podle jiných zdrojů dokonce parní lokomotiva.
Mnozí železničáři nad tím tehdy, v posledních dnech druhé světové války, mávnou rukou. Každý má úplně jiné starosti. Jenže vlak ze slezské Vratislavi už nikdy nedojede na nádraží v 60 kilometrů vzdáleném Valbřichu. Cestou prostě zmizí.
Pomyslným bermudským trojúhelníkem v dnešním jihozápadním Polsku má být podzemí kolem Ksiaže, třetího nejrozsáhlejšího hradního komplexu u našich severních sousedů. Co tajemný vlak převážel a existoval vůbec? Mnozí historikové o tom pochybují.
Jiní jsou přesvědčení, že se v jeho vozech ukrývalo zlato, které Němci ukradli z vratislavské banky. „Vlak duchů“ je však jen jedním z mnoha tajemství, které okolí zámku Ksiaž a nedaleké Soví hory skrývají…
Ideální místo pro Obra
„Však vy to zase všechno znovu napravíte,“ říká příkře Adolf Hitler (1889–1945) na sklonku léta 1943 svému ministrovi zbrojního průmyslu Albertu Speerovi (1905–1981).
Ten se mu svěřil se svými obavami, že vlivem stále častějších spojeneckých náletů na území říše vážně hrozí zhroucení německého průmyslu. Po dřívějších vřelých vztazích mezi oběma muži už není ani památky. Speer usilovně přemýšlí, jak se opět vrátit na výsluní.
Jako ideální řešení mu vychází přesunout důležitá tovární zařízení pod zem. Ještě v průběhu podzimu 1943 se Speerova pozornost obrací k Sovím horám v Dolním Slezsku, které je tou dobou německým územím. Místo se pro architektovy plány jeví jako zcela ideální.
Oblast je díky rozsáhlé železniční síti dobře dostupná. Nechybí zde ani potřebná pracovní síla. Poblíž leží koncentrační tábor Gross-Rosen. Projekt s krycím názvem Riese (v překladu Obr) dostává zelenou v listopadu 1943.
Vystěhovaná kněžna
Daisy von Pless (1873–1943), aristokratka s britskými kořeny a majitelka Ksiaže, se musí vystěhovat. Na nádvoří jejího domova si brzy podávají ruce nejvyšší pohlavárové třetí říše.
Zakrátko tu zeje do země i hluboká šachta, údajně pro výtah na vůdcův osobní mercedes. Uvnitř zámku se dávají do práce demoliční čety, které zlikvidují asi 90 procent jeho interiérů. Pak se staví nanovo. Podle jakých plánů zůstává tajemstvím.
Dodnes neexistuje žádná stavební dokumentace. Vše se ale tváří, že se sem jednoho dne nastěhuje sám Adolf Hitler.
Nejde však jen o klam, který má zamaskovat pravý účel stavby? Mohutně se buduje i v podzemí Ksiaže. Na povrchu se zdokonaluje infrastruktura a nedaleko vyrůstá šest dalších podzemních objektů, pravděpodobně určených pro továrny a laboratoře.
Probádanou délku chodeb, velkých hal a štol současní badatelé odhadují na 8500 metrů. „Stavíte příliš pomalu!“ rozčiluje se Hitler na počátku dubna 1944 na Speera.
Projekt Riese se dostává pod přímý dohled Organizace Todt, zodpovědné za stavbu vojensky strategických objektů, jako zvláštní priorita.
Nedokončené jen naoko
Na většině objektů usilovně pracují vězni z koncentráků do počátku roku 1945, na Ksiaži až do prvních květnových dnů. Odhadem jich zdejším peklem prochází 13 000, zhruba 5000 umírá.
Lidské i materiální zdroje ovšem podle odborníků neodpovídají výsledku jejich práce. Jaká byla její pravá podstata? Ve štolách je řada zabetonovaných prostorů a závalů. Co by mohly skrývat?
Kromě zlatého vlaku jsou ve hře citlivé dokumenty, nakradená umělecká díla, zbraně, zásoby uranu nebo dalšího radioaktivního prvku thoria. Něco zde možná objevili Sověti.
Jako osvoboditelé regionu vyklidili pole až na počátku 50. let a moc se jim odtud nechtělo…
