Neandrtálce považujeme za přihrbené, chlupaté a zavalité pralidi, kteří byli zaostalejší než zástupci rodu Homo sapiens. Ve skutečnosti uměli řadu věcí.
Používali pěstní klíny, vyráběli vlastní lepidlo, vyžívali oheň, lovili velká zvířata, měli vlastní jazyk, a dokonce uměli léčit zranění a pečovat o nemocné. A za mnohé jim vděčíme dodnes.
První pozůstatky neandrtálců (Homo neanderthalensis) byly nalezeny v roce 1856 v údolí Neandertal v Německu, odtud tedy pramení jejich označení. Posledním společným předkem neandertálců, denisovanů a předchůdců moderního člověka byl Homo heidelbergensis.
Ačkoliv není jasné, kdy přesně došlo k divergenci neandertálců od tohoto jejich předka, nejstarší nalezené neandrtálské kosti pocházejí z doby před asi 430 000 lety. Poslední neandrtálci pak obývali Eurasii ještě před 40 000 lety.
Mísení genů
Vědci si stále nejsou jistí, co stálo za vyhynutím neandrtálců, nejrůznější teorie zmiňují demografické faktory, jako malá velikost populace a příbuzenské křížení, změny klimatu a s tím související změny životního prostředí, se kterými se nebyli schopni vyrovnat, křížení a asimilace s Homo sapiens, nová onemocnění, případně kombinace těchto faktorů.
Křížení s našimi předchůdci vedlo k tomu, že se část jejich DNA dnes nachází i v našem genomu. Když naši předci přišli z Afriky do Evropy, potýkali se se zdejším chladným klimatem, nadmořskou výškou i patogeny, na které nebyli zvyklí.
Křížení s neandrtálci jím umožnilo zde přežít. A nám to dalo do vínku řadu evolučních výhod i nevýhod.
Pěkně děkujeme
Má se za to, že ženy s neandrtálskou variantou progesteronového receptoru, což je bílkovina, která zprostředkovává účinek ženského hormonu progesteronu na buňky tkání, mají více dětí.
Hrozí jim totiž menší krvácivost během prvních měsíců těhotenství, čímž se zmírňuje riziko potratu.
Neandrtálcům vděčíme i za naši větší odolnost vůči původcům respiračních onemocnění, jakými jsou RNA viry, kteří způsobují chřipku i covid-19. Ovšem zároveň nám to přináší vyšší riziko rozvoje autoimunitních onemocnění.
Kvůli neandrtálským genům máme sklon k plešatění, trpíme poruchami spánku, které pro ně byly výhodné při ochraně před napadením predátory a udržování ohně v noci, a zřejmě i náchylnost k obezitě a cukrovce.
