Nebezpečí číhá všude kolem jeskyně. Přesto pravěké děti vyrážejí ven. Ke hře se jim hodí všechno, co vidí kolem sebe. Kousky dřeva, hlína, zbytky kostí a parohů, šišky.
Holčičky už tenkrát měly jednoduché panenky z dřevěných větévek, které oblékaly do zbytků kůže.
Později se objevují keramické klapačky, řehtačky nebo kuličky. S trochou fantazie ale postačí i obyčejná makovice nebo dýně. Deskovými hrami si už kolem roku 3500 př. n. l. krátí čas Egypťané.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Jejich asijské varianty jsou mladší, objevují se až ve 4. století př. n. l. Přestože jsme o mnoha hrách přesvědčeni, že vznikly v Evropě, dorazily k nám z orientální Číny. Jsou to například šachy, karty nebo létající drak.
První draci dokonce nebyli na hraní, zlomyslní a lstiví čínští generálové s jejich pomocí klamali nepřítele. Děti si je začaly pouštět až v 11. a 12. století. Věřily, že zahánějí zlé duchy.
![Chudina se musela spokojit s obyčejnou dřevěnou káčou. FOTO: Pohled 111/Creative Commons/CC BY-SA 4.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/03/2-11-768x576.jpg)
Vůbec se neliší
Co měly starověké egyptské, řecké i římské děti společného? Oblíbené hračky. Dřevěné figurky vojáků a zvířátek pro kluky, panenky pro děvčata. Mladá římská slečna měla už v době 600 př. n. l.
pro svoji panenku i domácí inventář s bronzovým nebo olověným nábytkem. A populární byl i míč. Odysseus uviděl při své cestě na jednom z řeckých ostrovů princeznu Nausicu házející míč svým služkám.
![Pro trénink mrštnosti káču doporučoval už politik Cato mladší. FOTO: Ángel M. Felicísimo from Mérida, España/Creative Commons/CC BY 2.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/03/3-9-768x1059.jpg)
Vrať se mi
Mladí Řekové si už v období kolem roku 500 př. n. l. s oblibou hrají s jojem z vypálené hlíny. Obraz této hry najdeme i na dobových vázách. Tvrdí se ale, že jojo pochází z exotických Filipín, kde dostalo jméno podle výrazu „vrať se“.
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Z Řecka se do Evropy nerozšířilo. Všichni na něj zapomněli a znovu ho objevili až v 18. století. Oblíbil si ho dokonce i Napoleon Bonaparte (1769–1821), který tak zaháněl stres.
Jeho vojáci se hrou uklidňovali před bitvou u Waterloo, k vítězství jim to ale nepomohlo.
![Hračka zvaná jojo je dodnes populární. Dokonce se ve hře s ní pořádají mistrovství. FOTO: Pavel Klůs/Creative Commons/CC BY-SA 3.0](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2023/03/4-5.jpg)
Točte si, točte
Populární hrou starých Řeků i Římanů je kolem roku 100 př. n. l. „káča“. Stačí se jenom podívat, jakou si dítě roztáčí a je jasné, do které společenské vrstvy patří.
„Zlatá“ řecká a římská mládež se může chlubit krásně provedenou bronzovou, ti chudší se musí spokojit s dřevěnou nebo hliněnou. Do pohybu se uvádí většinou bičem. O prospěšnosti hry nikdo nepochybuje, známý římský politik Cato mladší (95 př. n.
l. – 46 př. n. l.) ji dětem velice doporučuje.