„Lid obecný nejvíce chlebem, pivem a masem živ jest a o lahůdky, pernatou zvěř nemnoho stojí“, popisuje zpráva pro Rudolfa II. stav jídelníčku chudších vrstev. Sám císař ale měl mlsný jazyk a nejlepší kuchaře dokonce povyšoval do šlechtického stavu.

Na konci 16. a začátkem 17. století došlo ve vyšších kruzích k rozkvětu kuchařského umění.

„Dobrý kuchař by měl znát sílu a povahu jednotlivých druhů masa, ryb a zeleniny, aby chápal, co má být pečené, vařené nebo smažené“, píše renesanční kuchařka, a zdůrazňuje kulturnost a vědeckost vaření.

Vznešené dámy si vyměňují recepty, vznikají nové druhy jemného máslového pečiva, dortů, silně kořeněných masových a zeleninových jídel, uzenin a paštik. Už tehdy se lidé přejídali. Jak vypadala redukční dieta?

„Naordinujte si menší porce ostrého, kyselého a hodně kořeněného jídla jednou denně, duševní i fyzickou práci a častý sex, parní lázeň před jídlem a minimum spánku a lenošení!“

Hrách a kroupy, to je hloupý?

To my máme každý den, pokračuje lidová říkanka. Všední jídla jsou  v 18. století jednoduchá a nenákladná. Jí se třikrát, v bohatších rodinách i pětkrát denně. Chudí jedí k obědu většinou polévky, hrách, tuřín, nebo levnou kaši.

Večeře znamená dojídání zbytků od oběda, případně brambory, rychlou polévku nebo chleba s mlékem. Největší a nejlepší podíl jídla dostával otec jako hlava rodiny, matka s dětmi se uskrovňovaly.

Maso jenom ve svátek

Z tropické Afriky přichází káva, která nahrazuje při snídani dosud běžné polévky. Prostí lidé ale v 19. století obědvají bramborová jídla, případně lívance, buchty, vdolky, ovocné knedlíky, šišky s mákem, švestkové knedlíky nebo různé kaše.

Maso se jedlo jenom v neděli nebo při významných příležitostech. Přílohou k němu bývaly brambory, knedlíky (bramborové nebo houskové) a zelí. Bohaté vrstvy si ale dopřávají lahůdky.

Roku 1826 poprvé vychází „Domácí kuchařka aneb jednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky české a moravské“ Magdaleny Dobromily Rettigové, na kterou mnohé hospodyňky dodnes nedají dopustit.

Hodně českých žen také sloužilo ve Vídni, odkud si kromě vydělaných peněz přivážely i nové kuchařské vědomosti.

Fastfood versus vysoká gastronomie

Globalizace mění na konci 20. století způsoby úpravy jídla, stolování a konzumaci. Přejídání vedoucí k obezitě, iracionální stravovací návyky a extrémní diety jsou důsledkem uspěchané doby. Velkou oblibu získává rychlé občerstvení, tedy fastfoody.

Na druhou stranu stále více lidí si chce jídlo vychutnávat a dává přednost klidnému prostředí kvalitní restaurace. A tam si dopřává například exotická menu. Velká poptávka je i po starověké a středověké kuchyni. Takže – návrat ke kořenům?