Zuby o člověku prozradí mnohé. Jak se stravuje, jak o sebe pečuje… Dnešní výzkumné metody dokážou v našem chrupu číst doslova jako v knize. A co je možné se o zubech našich dávných předků dozvědět?

U koster Vikingů, nalezených v červnu roku 2009 u anglického města Weymouth v dorsetském hrabství vědci později zkoumali hlavně zuby, protože izotopy kyslíku z pitné vody umožňují stanovit jejich stáří.

Izotopy se liší i podle klimatických podmínek. Podle výsledků analýzy nelze pochybovat, že mrtví pocházeli z mnohem chladnějších oblastí, než je dnešní Velká Británie.

Širší úsměv

Analýza zubů z roku 2010 a dalších fosilních pozůstatků z 11 neandertálců přinesla zajímavou novinku. Podle výsledků výzkumného projektu americké Harvardovy univerzity byli naši dávní předkové zralí, tedy zletilí mnohem dříve než my.

Také ale umírali mnohem mladší. Pomalý rozvoj a dlouhé dětství je záležitostí až rodu Homo sapiens. Tanya Smithová z katedry lidské evoluční biologie Harvardské univerzity tvrdí, že zuby jsou „rodným listem“ člověka.

Metoda počítačové tomografie v mikroměřítku z nich dokáže vyčíst spoustu informací. Ostatky neandertálského dítěte starého asi rok a půl objevili vědci v roce 2010 v belgické jeskyni Spy u Jemeppe-sur-Sambre ve Valonsku.

Zachovaly se dolní čelist a zuby, které dokazují, že předchůdci dnešních lidí měli větší chrup, než jakým se můžeme chlubit my.

„Neandrtálci disponují zejména silným mandibulárním korpusem (část spodní čelisti se zuby – pozn. red.),“ upřesňuje Isabelle Crevecoeurová, ředitelka antropologického pracoviště francouzského Národního centra vědeckého výzkumu v Paříži

Moderní člověk měl souseda

Ačkoli o tom mnozí odborníci pochybovali, první moderní Evropané, kteří žili před asi 45 000 lety, sdíleli kontinent společně s neandrtálci.

Stefano Benazzi, antropolog z vídeňské univerzity ve Vídni, se svým týmem v roce 2011 zkoumal dva zuby objevené v roce 1964 v jeskyni del Cavallo na Sicílii. Tehdy vědci identifikovali, že pocházejí z neandrtálců.

Benazzi ale použil nejnovější technologie včetně digitálních modelů vytvořených pomocí počítačové tomografie. Analyzoval například tloušťku zubní skloviny nebo obrys korunky.

Jejich porovnáním s nalezenými zuby neandrtálců i druhu Homo sapiens dospěl k názoru, že jejich rysy odpovídají modernímu člověku.

Výzkum potvrzuje, že se oba druhy na starém kontinentu pravděpodobně potkávaly a moderní lidé sem přišli o několik tisíc let dříve, než se dosud předpokládalo. Podobnost zubů pralidí potvrdili v roce 2011 také izraelští vědci.

Při prohledávání jeskyně v nalezišti Kasim, ležícím ve střední části Izraele, objevili lidské zuby, jejichž stáří odhadli na cca 400 000 let.

Aviv Gopher z telavivské univerzity uvedl, že se svojí velikostí a tvarem příliš neliší od zubů současných lidí.

Jedli i semena a ořechy

Dlouhou dobu si vědci mysleli, že se naši předkové rodu Australopithecus vyhýbali konzumaci ořechů, semen a dalších tvrdých rostlin v obavě z toho, že by si poškodili zuby.

Nové výzkumy z roku 2020 ale ukazují, že podíl této stravy u nich byl mnohem vyšší, než jsme předpokládali, a k poškození zubní skloviny prakticky nedocházelo.

Američtí vědci dále dospěli k názoru, že rod Australopithecus měl silné čelisti i čelistní svaly, které mu umožňovaly silný skus.