Jak se může úspěch změnit v tragédii? Příběh hudebního skladatele Jiřího Brabce a jeho dramatický konec.

Jiří Brabec (1940–2003) má sklony k hudbě odjakživa. „Mami, chtěl bych na konzervatoř,“ prohlásí jako kluk a skutečně se mu tenhle sen splní. Studuje hru na fagot, ale až ke zkouškám nedojde.

Zjistí totiž, že vážná hudba pro něj není a že mnohem raději má populární hudbu. Záhy se spolu s kamarády stává spoluzakladatel kapely Fapsorchestra a stane se jejím klavíristou.

Vymetou snad všechny důležité bary, tančírny a kluby a získávají velkou popularitu.

Rock’n’roll, baby

Kromě toho hrají i v British Clubu, který spadá pod britské velvyslanectví. Odměny jsou sice v naturáliích, ale americké cigarety nebo kvalitní whisky, to jsou poklady, které se dají víc než výhodně směnit.

Brabec se seznámí se samotným velvyslancem a všechno běží jako na drátkách. Jenže pak onemocní a je nahrazen jiným klavíristou. Tahle éra jeho života končí – ale otvírá se jiná.

Zakládá několik dalších kapel, zlepšuje se a stává se profesionálem. V šedesátých letech se potkává s těmi důležitými lidmi. „Já jsem Jirka,“ seznamuje se s nevelkým, ale známým chlapíkem.

Jiří Grossmann (1941–1971) s ním zakládá kapelu Country Beat Jiřího Brabce. To jsou zlatá léta Semaforu, kde kapela hraje, ale popularita a úspěch jí umožní úplné osvobození.

Spolu s Grossmannem je tu hlavní pěveckou hvězdou zpěvačka Naďa Urbánková (*1939).

Když je jim republika malá

Brabcova sláva nadále stoupá. Pětkrát přebírají ocenění Zlatý slavík, a dokonce vyrazí i za hranice. „Kolébka country music je v Nashvillu,“ prohlásí Brabec. „Tam bychom měli hrát!“ A skutečně se mu to podaří!

Na svou dobu je to fenomenální úspěch a Brabec se dokonce v roce 1973 stává vůbec prvním Čechoslovákem, který získá členství v prestižní Country Music Association!

I díky tomu do Československa zamíří několik zahraničních kapel, které by sem jinak cestu nenašly.

A najednou šlus

Po revoluci svůj Country Beat rozpouští. V české televizi moderuje pořad Country express Praha – Nashville, který má víc než stovku dílů. A také se seznamuje s Šárkou Rezkovou (*1969).

Tahle mladá zpěvačka ho okouzlí natolik, že kvůli ní obnoví bývalou kapelu, aby ji mohl doprovázet na koncertech, a po letech si ji dokonce vezme. Ale to už se schyluje k tragickému závěru. „Najednou začal být uzavřený,“ vzpomíná jeho manželka.

A nepomáhá ani to, že se jim narodí syn Dominik. Spíš naopak. „Vyfoť mě s ním,“ žádá stále častěji, snad jako kdyby se připravoval na to, že tu jednou nebude, a chtěl, aby syn na něj měl co nejvíc památek.

Ticho po pěšině

Jednoho dne v době, kdy se Jiřího uzavřenost stále víc stupňuje, se sbalí a odjede neznámo kam. Když se mu po několika hodinách žena dovolá, moc se toho nedozví. „Jsou věci, které žena vědět nemá,“ odpoví záhadně a ukončí hovor.

A to jsou také poslední slova, které od něj zazní. Když policie, kterou zoufalá Šárka vyburcuje, konečně Brabce najde, je pozdě. V pronajaté chatě leží na zemi s hlavou prostřelenou kulkou z vlastní zbraně. Výsledek vyšetřování zní: Sebevražda.

Po čem pase bulvár

Netrvá to ani pár dnů a v bulvárních novinách začnou na povrch vyplouvat nehezké informace. „Brabec si vypůjčil miliony!“ objevují se křiklavé titulky. Je možné, že za jeho sebevraždou jsou dluhy?

U vdoviných dveří se objevují vymahači a až mnohem později soud uzná, že manželství trvalo příliš krátce a Rezková rozhodně nebude muset zaplatit milionové dluhy svého muže. Přesto je to těžké období, ona sama dokonce chvíli uvažuje, jestli nevyskočí z okna.

O pár let později se objevují i spekulace, že Jiří Brabec sebevraždu možná nespáchal. „I policie mi v tom doporučila se nehrabat,“ prohlašuje Rezková.

„Takže kdo ví, jak to tehdy bylo.“ Možná jde jen o touhu zvýšit prodeje jejích desek, ale možná je tu tajemství, které čeká na odhalení..