Saské městečko Herrnhut (své jméno získalo z německých slov Obhut des Herren Jesus – Pod ochranou Pána Ježíše, v českém překladu Ochranov) zakládají v roce 1722 německy mluvící potomci členů jednoty bratrské z Moravy.

Bratry vede tehdy tesař Kristián David (1692–1751). Moravským bratřím pocházejícím z okolí Fulneku poskytne půdu pro založení osady hrabě Mikuláš Ludvík ze Zinzendorfu (1700–1760).

Svoji činnost tu zahájí obnovená jednota bratrská a brzy se sem začínají stěhovat čeští uprchlíci, pronásledovaní katolíky. Hernnhut ale není jediným místem, kam v 18. století míří nekatoličtí Češi.

Průvodcem se pro ně stává jistý protestantský učitel Jan Liberda (1700–1742) z Českého Těšína.

Ten se v dětství stává jedním z prvních žáků zdejší Ježíšovy školy, založené roku 1709. Poté vystuduje univerzitu v německém Halle (v dnešní spolkové zemi Sasko-Anhaltsko) a následně zamíří zpátky do českých zemí.

Usadí se právě v rodném Těšíně a začíná vyučovat na škole, kde před několika lety sám usedal do lavice. Díky němu jistá židovská dívka přestoupí na křesťanskou víru. Celá věc má ale háček. Rekatolizace je v českých zemích tehdy velice silná.

Místním katolíkům se proto jeho aktivity nelíbí. Liberda ale vymyslí plán, jak dívku ochránit a pomoci jí.

Vezme nohy na ramena

V převlečení za chlapce se jednoho dne mladá žena vykrade ven z města. Podaří se jí uprchnout. O něco hůř je na tom ale Liberda. Brzy praskne, že její útěk zorganizoval, a proto musí také vzít nohy na ramena.

Odejde do saského Hennersdorfu, kde už žijí čeští pobělohorští uprchlíci. Nezahálí zde a pilně se věnuje vlastní tvorbě. Píše například díla Prvotinka nebo kancionál (zpěvník) Harfa nová.

„Exulantskou komunitu si brzy získal nejen svými sugestivními kazatelskými výstupy, ale například i znalostmi z oblasti lékařství,“ uvádí současný autor Jan Matula. Právě Liberdova díla, která se dostanou do Čech, ponouknou protestanty k útěku ze země, jež v pobělohorské době čelí tvrdé rekatolizaci.

Prus pomůže

Naději pro ně představuje pruský král Fridrich Vilém I. (1688–1740), který prý luterány přijímá, situace je však složitější. Je problém zapadnout mezi místní. Řada z nich se proto vrací a čeká je soud.

Fridrich Vilém ale později dá českým protestantům zelenou a pomůže jim, když se ukáže jejich pracovitost a jeho potomek Fridrich II. (1712–1786) to jenom potvrdí.

Mužem, který má přesvědčit obyvatele českých zemí, aby se do Slezska vystěhovali, je právě Liberda. Dostává pověření od samotného krále Fridricha II. Ten totiž vidí, že Češi jsou opravdu platnými občany jeho země. Pracují a platí daně.

Doufá, že vějička náboženské svobody bude pro ně dostatečným lákadlem. V tom se rozhodně nesplete.

Ilegální útěk

Za odchod ze země mezi protestanty agituje Liberda. V Hradci Králové se vydává za Johanna Freye, jinak by ho zatkli. Nahrává mu i skutečnost, že na severovýchodě Čech se od října 1741 usadila pruská armáda, což jim usnadní cestu za hranice.

Po podepsání Vratislavského míru mezi Rakouskem a Pruskem se ale situace mění – útěk z Rakouska do Pruska se stává ilegálním. I tak ale spousta lidí prchá. Vezmou si jen nejnutnější věci, třeba Liberdův zpěvník nebo Bibli, a vyrazí vstříc novému domovu.

Není to ale jednoduché. Jan Liberda jim v tom již příliš nepomůže. Náročná mise ve východních Čechách mu sebrala až příliš mnoho sil a on tak ještě v roce 1742 umírá v Berlíně.