Český král Přemysl Otakar I. je obratným diplomatem. V rámci Římské říše, kde mezi sebou spousta různých táborů soupeří o moc, neváhá měnit své spojence, jen aby získal co největší vliv. Jedním z nástrojů, jak rozšířit moc, patří i děti.
Důležitou zbraní v evropské politické hře se tak stává i Markéta Přemyslovna (1186–1212/1213), Přemyslova dcera, kterou přivede na svět jeho první manželka Adléta Míšeňská (po 1160–1211).
Když v roce 1197 usedá Přemysl Otakar I. na český trůn, do Prahy přesidluje i jeho manželka a děti. Markéta se tehdy zřejmě stává častou návštěvnicí baziliky svatého Jiří na Pražském hradě. „Ona se sem uchylovala proto, že tady byl ženský klášter.
V době, kdy tu byla, tak abatyší byla její teta (Anežka Přemyslovna–pozn. red.),“ vysvětluje současná česká historička Milena Bravermanová. Anežka Přemyslovna (†1228) má zřejmě na Markétu silný vliv.
Ženich bez oka
Když se ale král rozhodne se s Adlétou rozvést a vzít si Konstancii Uherskou (1180–1240), svoji dceru zřejmě posílá na výchovu do kláštera.
Později předjedná její sňatek s následníkem dánského trůnu, budoucím králem Valdemarem II.
Vítězný (1170–1241), který se ujímá vlády ve své zemi v roce 1201. Přemyslovým cílem je v tomto případě snaha získat do svého tábora vlivného spojence.
Svatba se uskuteční roku 1205. Ani jeden ze zasnoubeného páru tehdy ale ani netuší, jak ten druhý vlastně vypadá. Mladou Markétu překvapí vzhled jejího ženicha.
„Nemá oko,“ všimne si okamžitě, když v severoněmeckém Lübecku poprvé uvidí svého nastávajícího chotě.
Zálety královně nevadí
Přestože Markéta, která přijímá na dánském dvoře jméno Dagmar, stráví po Valdemarově boku poměrně krátkou dobu asi osmi let, získává si sympatie prostých lidí. O jejím skutečném životě se toho ale moc neví.
Hned po své smrti se totiž stává objektem tvorby legend.
„Problém je v tom, že se Markéta, Dagmar, velmi rychle stala předmětem legendistické tvorby, hagiografie a její skutečné osudy zůstaly zastřeny domnělými skutky milosrdenství, krásy, lásky,“ vysvětluje současný český historik Martin Wihoda.
Valdemar II. byl navíc záletník a podle všeho mu Dagmar jeho zálety tolerovala. K poddaným se chovala hezky, a proto brzy vznikly pověsti o její šlechetnosti.
První syn
Jako první potomek se roku 1209 královskému páru narodí syn Valdemar Mladý (1209–1231). Příchod druhého potomka na svět se ale královně stane osudným.
Dagmar, zesláblá půstem, očekává v květnu 1212 (české prameny uvádějí rok 1213, což mohlo vzniknout špatným přepisem záznamů) s velkým břichem své druhé dítě. Když se 24. května 1212 chystá rodit, ulehne na lůžko. Kolem se shromáždí celý dvůr. Dorazí i král Valdemar.
Smrt kvůli dítěti
Vysílenou Dagmar trápí porodní bolesti a komplikovaný porod končí smrtí rodičky. Velmi brzy se její skutky dostanou i do lidové tvorby.
„Někdy od konce středověku či raného novověku začínají vznikat lidové balady o této ženě jako o dobré královně, která je ochránkyní chudých a utlačovaných,“ popisuje současná historička Eva Doležalová.
